Koníček? Cimbálovka. A mimochodem rozkrývá i původ života na Zemi

Vědci z Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity mají úspěch s výzkumem prapředků eukaryotických buněk. Ty podle nich stojí za vývojem veškerého života. Za svou revoluční biologickou teorii teď jeden z nich, Marek Eliáš, obdrží prestižní cenu Neuron.

Marek Eliáš
Zdroj: ČT24 Autor: Nadační fond Neuron

Marek Eliáš, jedna z nejvýraznějších osobností současné biologie, je rodilý Ostravák. A zapálený pro činnost, pro kterou se nadchnul. Platí to nejen, když mluví o své práci, v níž zkoumá vývoj nejstarších organismů na Zemi, ale také o folklóru, protože jeho životním snem je založit rodinnou cimbálovku (až bude jednou čas). Zdánlivě odlišné záliby mají jedno společné: návrat ke kořenům.

Vědec se dnes zabývá studiem takzvaných protistů, tedy eukaryotických organizmů, které kdysi osídlily planetu Zemi. Dlouho přemítal nad tím, kterým studijním směrem se vydat. Nakonec začal studovat rostlinnou DNA. 

Video Cena Neuron za rozkrytí původu života
video

Cena Neuron za rozkrytí původu života

Jednobuněčná eukaryota eustigmatofyt
Zdroj: ČT24
Autor: Nadační fond Neuron

„Vstoupil jsem do etapy, kdy každý nový genom byla událost. Sednul jsem si k počítači a učil se dívat a vidět. Srovnávám, hledám v tom systém a snažím se porozumět.“ Vědci doposud neměli jasnou představu, jak tento složitý organismus vypadal.

„Je to základ (protisté, pozn. red.) veškeré rozmanitosti života, nepřeberná změť, z níž se jich pár posléze úspěšně transformovalo v živočichy a rostliny. Fascinují mě všichni ti prvoci, řasy, s bičíkem či bez, kuličky a oválky, různorodé a málo probádané.“

Marek Eliáš

vědec

„Přestože jde o předka, který existoval asi před jednou až dvěma miliardami let, zjišťujeme, že v té buňce se toho až tak moc od té doby nestalo. A to je asi ten základní posun v chápání evoluce v buněčné úrovni, který se nám začíná vynořovat,“ řekl Eliáš.

Oblíbené téma: Lidové písně

Stejný postup jako ve vědě uplatňuje Marek Eliáš i ve své druhé vášni, kterou je národopis a lidové písně. I v nich totiž hledá a nachází opakující se struktury. „Strašně mě baví se v tom hrabat. O Vánocích vypnu a ponořím se do svých zpěvníků, dělám srovnávací analýzy písní a jejich proměn. Mám celé sbírky opsaných textů a not, ale je to pouze miniaturní zlomek, jen považte, na etnologickém ústavu v Brně jsou desítky tisíc ručně napsaných záznamů.“

Kdysi sám hrál v cimbálovce, což by si rád zopakoval. „Nejradši bych vedl rodinnou muziku. Zatím na to není čas a děcka jsou malá. Mám tři, k tomu dva bratry a ti také mají děti, tak se utěšuju, že až budou větší, tak si ten čas najdu a oni snad budou taky chtít.“ Sám hraje na housle a před pár lety si nechal postavit gajdy čili dudy. Ty má rád, dá se u nich hlasitě zpívat, zatímco hluboký tón, který vydávají, je příjemně meditativní. „To je můj současný antistresový program.“

Do výzkum buněčné evoluční historie se již zapojili i doktorandi Ostravské univerzity. „Chceme-li dobře rozumět historii života, tak nezbývá nic jiného, než se těmito organismy zabývat. Děláme to rádi, protože jsou fascinující a velmi málo probádané. Díky tomu se může podařit objevit i nečekané fenomény,“ dodal již dříve Marek Eliáš.

 

Uložit