Praha má první speciální centrum pro ženy bez domova

Speciálně pro ženy v nouzi nebo bez domova se v Praze otevřelo denní centrum, kde se mohou klientky osprchovat, najíst nebo si vyprat. Navíc u sebe mohou mít i své děti nebo psy. Centrum provozuje farní charita v prostorách Prahy 1, na přestavbu přispěl šesti miliony korun pražský magistrát.

Video Události v regionech (Praha)
video

Centrum provozuje farní charita Prahy 1

Denní centrum se nachází v Žitné ulici: „Ještě před rokem byly prostory zdevastované. Dům byl 15 let prázdný,“ uvedla předsedkyně sociálního výboru Prahy 1 Šárka Táborská. Podle ní je toto centrum unikátní v tom, že je určeno výhradně ženám. Ve společných centrech se prý ženy občas zdráhají pomoc vyhledávat.

Navíc jsou tu na rozdíl od jiných podobných zařízení povoleni psi, právě jejich zákaz je důvodem, proč někteří bezdomovci služby takových zařízení nevyhledávají.

Centrum funguje ve zkušebním provozu už od října, v úterý bylo slavnostně otevřeno. Denně ho navštíví mezi 15 a 20 ženami. „Byly tu obavy okolí. Za krátký zkušební provoz se ukázalo, že úplně zbytečné,“ dodal radní hlavního města pro sociální věci Daniel Hodek.

V centru je k dispozici i prádelna 

Klientky centra musí dodržovat stanovená pravidla, jinak jim je vstup na dva týdny zakázán. Nesmí do centra pod vlivem alkoholu, ani se zdržovat před vchodem. Před koncem otevírací doby se pak podílejí na úklidu.

Kromě kuchyně můžou ženy využít i sociální zařízení, společenskou místnost nebo se zapojit do volnočasových aktivit v podobě výtvarných workshopů a dílen. K dispozici mají i šatnu s teplým oblečením. Sociální pracovnice jsou ženám k dispozici denně včetně víkendu. Kromě psychické podpory jim pomáhají také při hledání zaměstnání a ubytování.

„Další službou, kterou můžou využít, je prádelna, kde si to můžou sami vyprat a vedle v místnosti rovnou vysušit,“ dodává ředitelka farní charity Prahy 1 Lucie Růžková Rybárová.

Jednou z prvních klientek centra byla Helena Martincová, která žije na ulici přes deset let. V minulosti byla několikrát ve vězení a po propuštění se jí prý nikdy nepodařilo sehnat práci. Především teď v zimních měsících je závislá na pomoci ostatních. „Sociální pracovnice mě vyslechnou, nikdy mě neodmítnou. Můžu se najíst nebo si odpočinout, dostanu ošacení,“ popisuje paní Helena.