Síťovka slaví 90 let. Od Žďáru nad Sázavou dostane vlastní sochu

Před devadesáti lety vymyslel Vavřín Krčil ve Žďáře nad Sázavou síťovku. Tu si lidé brzy oblíbili a rozšířila se do celého světa. Nyní chce město obyvatelům i turistům připomenout, kde populární taška vznikla. Žďár proto rozdává síťovku jako upomínkový předmět a navíc se jí chystá postavit i památník.

Populární síťovka se rozšířila po celém světě
Zdroj: ČTK Autor: Luboš Pavlíček

Síťovka se dá smotat do maličkého uzlíku a strčit do kapsy, ale unese celý nákup. Pro svoji lehkost a pevnost byla oblíbená především v polovině minulého století, než ji nahradily jednorázové igelitky. To, že pochází ze Žďáru, někteří obyvatelé ani neví. „Netušila jsem to, ale maminka ji používá,“ uvedla Martina Ludvíková.

Právě proto se město rozhodlo při příležitosti devadesátin síťovku propagovat. Po dokončení opravy dolní části náměstí by tam měla mít i vlastní sochu. „Sedící v uvozovkách myslitel, který má v rukou zlatou síťovku, která by právě měla nějak důstojně připomenout tuto tradici ve Žďáře,“ popsala mluvčí Městského úřadu Žďáru nad Sázavou Nikola Adlerová.

Video Události v regionech (Brno)
video

Výročí nákupní síťovky

Vymyslel unikátní tašku, na patent ale neměl

O vznik tradice se zasloužil síťař Vavřín Krčil. Tehdy ještě asi netušil, že je bude používat i jejich vnuk Roman Krčil. V Česku nyní je ale jen jediný výrobce síťovek. Pracovníci je šijí v chráněných dílnách v Praze a Mělníku a lidé si ji mohou koupit snad i přes internet. „V dnešní době začínají lidé síťovky zase znovu objevovat,“ okomentovala zájem o kdysi populární tašku jednatelka firmy Česká síťovka Karolína Pechová. 

Vavřín Krčil vynalezl oblíbené síťované tašky v roce 1926. Síťovat se naučil od své matky už v jedenácti letech, aby jí pomohl živit rodinu výrobou síťovaných čepců. Jenže vlasové síťky vyšly z módy a navíc drobným výrobcům začaly konkurovat japonské manufaktury, které jich dokázaly vyrobit tisíce. Krčil se proto rozhodl začít vyrábět tašky.

Nakupující si síťovky rychle oblíbili a na trhu se objevily různé druhy – nákupní, vycházkové, tlumokové, přes rameno, na kolo a podobně. Krčil ale v roce 1926 neměl peníze na získání mezinárodního patentu. Poté, co se síťovky mezi lidmi rozšířily, začaly se vyrábět ve Švýcarsku, Itálii, sám Krčil je vyvážel do Kanady, Francie, Německa i severní Afriky. Později svou výrobu rozšířil o síťky na míče, závoje na ochranu účesu i rybářské a tenisové sítě.