Praha – Do útrob naší první divadelní scény se budou znovu moct přepravovat kostýmy a dekorace po Vltavě. Umožní to právě dokončená rekonstrukce tunelů, které v Národním divadle slouží pro vzduchotechniku. Opravy byly podle stavbařů velmi náročné, probíhaly bez omezení fungování divadla. Hlavním investorem bylo ministerstvo kultury, nové tunely vyšly na 127 milionů.
Rekonstrukce tunelů pod „zlatou kapličkou“ stála 127 milionů
Síť tunelů vede nejen pod budovami divadla, ale i pod přilehlým Masarykovým nábřežím. Původně existovaly tři tunely, přičemž první dva byly postaveny ještě před založením divadla, jejich vznik se datuje do počátku 17. století. Právě tuto cestu řemeslníci používali při stavbě „zlaté kapličky“, když po vodě dováželi většinu materiálu.
„Tunel číslo jedna, který je nejblíže mostu Legií, sloužil jako centrální přívod vzduchu pro Zítkovu část historické budovy Národního divadla. Další dva tunely, které jsou nyní sloučeny v jeden, slouží pro přívod a odvod vzduchu pro Šulcovu část, jsou tedy disponovány šikmo pod nábřežím,“ popsal zástupce technického ředitele ND Miroslav Růžička.
- Technologické tunely pod ND autor: Stanislav Zbyněk, zdroj: ČTK
- Technologické tunely pod ND autor: Stanislav Zbyněk, zdroj: ČTK
Rekonstruované tunely mohou do objektu přivést až 136 tisíc krychlových metrů vzduchu za hodinu či přečerpat během hodiny až 750 tisíc litrů chladicí vody. Srdcem podzemí je mohutný ventilátor. „Zásobuje vzduchem Zítkovu část budovy Národního divadla. Dodává sem zhruba 100 tisíc kubíků vzduchu za hodinu,“ popsal Miroslav Růžička. Hlavním prvkem protipovodňové ochrany potom jsou ocelová, elektronicky ovládaná čtyřtunová vrata umístěná v nábřežní zdi. Že je ochrana před povodněmi důležitá, poznali správci divadla před deseti lety. Velká voda, která zpustošila Prahu, neminula ani divadelní sklepy.
Přestože prostory vždy sloužily primárně pro chladící technologie, po rekonstrukci znovu poslouží pro dopravu materiálu do divadla. „Budou sloužit pro transport dekorací a kostýmů prostřednictvím vodní cesty,“ plánuje Růžička. Podle šéfa divadla Ondřeje Černého se tunely budou hodit i při blížící se opravě spodního jeviště. „Výrazně ji to zlevní, jinak bychom museli pro dopravu materiálu vytvářet alternativní transportní cesty,“ uvedl.
Stav tunelů pod Masarykovým nábřežím byl delší dobu velmi špatný až havarijní. Jejich statiku narušil hustý provoz automobilů a především těžkých tramvajových souprav na komunikaci. Podle vedoucího projektu Radovana Aulíka z Metrostavu nebyly práce jednoduché - stavbaři museli například udělat dvanáctimetrový otvor v obvodové zdi historické budovy, aniž by ji narušily trhliny.
GALERIE
videogallery_000179355
Stavba, nad níž měli dozor památkáři, spotřebovala téměř tisíc krychlových metrů betonu, přes 173 tun výztuží a 18 tun konstrukční oceli. Vystřídalo se na ní 850 pracovníků. Životnost základních nosných prvků je podle projektu společnosti Pontex minimálně 150 let.
„Pracovalo se na extrémně malém staveništi o ploše asi 800 metrů čtverečních, a to při neomezeném provozu divadla. Zároveň museli stavebníci přeložit třicet inženýrských sítí,“ uvedl hlavní inženýr Tomáš Míčka. „Práci nám komplikovalo, že jsme po celou dobu rekonstrukce museli zajišťovat průjezd veřejné dopravy staveništěm, a také nutnost udržovat provizorní protipovodňová opatření,“ doplnil Aulík. Výsledek ale má být dlouhodobý. „Šlo o to, abychom vytvořili potenciál pro příštích 100 let,“ uzavřel ředitel Národního divadla Ondřej Černý.
Vydáno pod