Divocí koně proměnili milovickou pastvinu ve „velkou lékárnu“

Část bývalého vojenského prostoru v Milovicích, kde se od ledna pasou divocí koně, se po deseti měsících změnila k nepoznání. Koně spásají agresivní trávy, čímž se podporují vzácné byliny i hmyz. Teď tam roste celá řada léčivých rostlin, upozorňuje ředitel společnosti Česká krajina Dalibor Dostál. Od října se pak v Milovicích pasou také pratuři.

Divoký kůň v Milovicích
Zdroj: ČTK/PR/Česká krajina/Dalibor Dostál Autor: Česká krajina/Dalibor Dostál

„Pastvina se stává jednou velkou lékárnou. Namísto hustých porostů agresivních travin se zde objevilo velké množství léčivek. Našli jsme zde například česnek planý, česnek ořešec, užanku lékařskou, plošně zde roste šalvěj luční, čičorka pestrá, řepík lékařský, hadinec nebo třezalka,“ vypočítal Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd ČR.

Pro další rostliny pak koně vytvořili ideální podmínky a léčivky se zde objeví i v příštích letech. „Především na vrcholcích tisíců lučních mravenišť, která byla dosud utopená ve vysoké trávě, vznikly díky opasením koňmi sušší a prosluněnější stanoviště ideální pro mateřídoušku,“ dodává Jirků.

Koně v létě spásají trávy, na podzim se přidává ovoce stromů a keřů, například hloh a šípky, v zimě koně například okusují dřeviny. „Koně nerovnoměrnou pastvou podporují některé struktury ve vegetaci a jiné přetvářejí. Vznikající mozaika na milovické pastvině toho začíná být pěkným příkladem a lze předpokládat postupné zvyšování její rozmanitosti,“ doplnila Eva Horčičková z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty UK.

Na náletových dřevinách si pochutnávají pratuři

Divocí koně byli do Milovic převezeni z Anglie – jde o součást projektu zaměřeného na záchranu ohrožených motýlů a mizejících stepních společenstev. Od října pak část bývalého vojenského prostoru spásají také pratuři. Zatímco koně se při pastvě zaměřují hlavně na traviny, tak pratuři více spásají náletové dřeviny.

Pratury přivezli z Holandska – jde o takzvaně zpětně šlechtěná zvířata, protože pratuři vyhynuli v 17. století, na českém území zřejmě už ve 12. až 13. století. V pravěku to byl přitom u nás hojně rozšířený druh.