Uprchlíci mají dostat šanci na nový život, říká muž, jehož prarodiče zahynuli v Osvětimi

Změnit pohled na uprchlickou krizi v Čechách se rozhodli emigranti, děti obětí holocaustu. Sami museli zemi opustit. Teď se tito senioři vracejí a přednášejí na středních školách. Nejprve navštívili gymnázia v Jindřichově Hradci a v Pelhřimově. Projekt nazvaný „Život potom“ přináší rozšířená svědectví ze života uprchlíků a navazuje na podobný s názvem Zmizelá sousedství.

Video Události v regionech (Praha)
video

Události v regionech: Děti obětí holocaustu přednášejí studentům

Zdroj: ČT24

Michal Arend je přední švýcarský sociolog. O oba prarodiče přišel v Osvětimi, jeho rodiče vyhlazovací tábor přežili. Československo opustili před 47 lety. Pan Arend vypráví studentům o holocaustu i o složité cestě uprchlíka ke švýcarskému občanství.

Jeho rodina ve Švýcarsku momentálně pomáhá Syřanům. „Sestra se osobně angažuje v místě našeho bydliště v sousedských projektech pro běžence,“ řekl Michal Arend.

„Uvědomil jsem si, že - ač stárnu - se ještě musím osobně angažovat a snažit se najít formy a možnosti vyprávět o tom, co bylo dřív, a propojit to se současným děním.“

Michal Arend

Česko podle něj stojí na křižovatce a vybírá si, ke které straně Evropy bude v budoucnu patřit. Spojil se proto s dalšími emigranty a společně opustili domovy a míří do českých škol, aby potlačili obavy z uprchlické vlny.

Michal Arend sice nemá k dispozici žádný průzkum mezi těmi, kdo prošli Osvětimí, respektive mezi jejich dětmi. Zná jen názory publikované ve švýcarských novinách. Nicméně si myslí, že většině těchto lidí současná situace připomíná jejich vlastní životy a jejich vlastní beznaděj. „Většina říká, že by se měly otevřít hranice a srdce a duše a že by se měla velkoryseji dát těm lidem šance začít někde nový život,“ konstatoval Arend.

„Kladl jsem si otázku, co by tomu řekli moji rodiče. Máma by si určitě přála větší otevřenost a druhou šanci pro běžence.“

Michal Arend

Jeho dvouhodinové vyprávění gymnazisté vyslechli bez přerušení. Na uprchlickou krizi mají nový pohled. Například studentka Barbora Lukešová konstatovala, že většina jejích spolužáků je ve skupinách jako „Islám v České republice nechceme“. „Já to beru jako osobní prohru mé generace,“ prohlásila Lukešová.

„Měli bychom zachovat chladnou hlavu a nezapojovat do toho zbytečně emoce,“ dodala její spolužačka Eliška Elmerová.

Právě to je cíl místních učitelů. Do projektu zapojili zkušebně zatím jedinou třídu. „Obavám rozumím, ale právě proto je třeba o tom přemýšlet," řekla k poslání přednášek učitelka Jana Burianová.

Michal Arend v Česku zůstává a čeká na další přednášky. Současně se s přáteli stará o černovický židovský hřbitov, který před patnácti lety pomáhal obnovit. Teď je opravený a volně přístupný, správci pouze zamykají dveře do památníku, aby ho vandalové případně neponičili.