Díky projížďce na kole objevil rostlinu považovanou za vyhynulou

Znojmo - Šalvěj rakouskou objevil znojemský botanik cesou do práce. Ta byla přitom už deset let počítána mezi druhy, které v Česku vyhynuly. Podobný objev se v republice podaří asi jednou za dva roky.

„Jezdil jsem okolo každý den na kole do práce. A při pomalé jízdě mě tato šalvěj upoutala,“ začal vyprávět botanik z Jihomoravského muzea Znojmo Radomír Němec. Původně si myslel, že se jedná o albína šalvěje luční, který v okolí roste. „Když jsem slezl z kola a šel se podívat blíže, zjistil jsem, že je to šalvěj rakouská,“ pokračoval.

Botanik tak díky své zvídavosti objevil u silnice rostlinu, která už přes deset let patřila v Česku mezi vyhynulé druhy. „Pozná se nejen podle toho, že kvete krémově žluto-bíle, ale má i žláznaté chlupy květenství,“ vysvětlil Němec. Dále vzácná šalvěj nemá na stonku listy. Ty jsou pouze v přízemní růžici a jsou řapíkaté. „Listy jsou přitisklé k zemi a jimi si vytváří okolo sebe prostor, aby jí nekonkurovaly ostatní druhy,“ řekl.

Podle něj není v současné době známé jiné místo, kde by šalvěj rakouská rostla. "Najít druh, který se považuje za vyhynulý, není obvyklé. Stává se to tak jednou za dva roky," dodal botanik. Stejný druh roste třeba v Rakousku, odtud pochází také její pojmenování.

„Tento případ je ale speciální. Šalvěj se objevila totiž v prostředí, které pro ni není přirozené,“ vysvětlil Milan Chytrý z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Dodal, že se tam s největší pravděpodobností dostala s dopravou. „Třeba při převážení nějakých zemědělských produktů spadla semínka na jednom místě. Dřív zaklíčila třeba tak, že se například hnaly ovce a spoustu semen těchto stepních rostlin přeneslo ve vlně,“ dodal.

Šalvěj rakouskáŠalvěj rakouská potřebuje pro svůj růst těžkou půdu, která je bohatá na živiny a uhličitan vápenatý. Jako podloží potřebuje spraš. Tato rostlina byla v Česku vždy vzácná. V 19. a začátkem 20. století bylo známých několik lokalit na východní Moravě, kde se vyskytovala. Na konci 20. století rostla jen na jednom místě v blízkosti Brna na železničním náspu. Poté, co vymřela i tam, byla šalvěj rakouská vedená jako vyhynulá.