Nejprve je vyhnali z Tábora na venkov, nakonec zahynuli v Osvětimi


20. 5. 2015Aktualizováno20. 5. 2015, 07:30|Zdroj: ČT24

Nový pomník v táborské místní části Zárybničná Lhota připomíná tragické osudy jejích židovských obyvatel. Šest lidí, které druhá světová válka připravila o živnost, o majetek, o důstojnost a nakonec i o život. Jejich jména jsou umístěna na novém pomníku vedle původního, který připomíná oběti první světové války. Nechala ho tam umístit místní samospráva.

Berta a Eduard Pachnerovi bydleli v Zárybničné Lhotě v čísle popisném 1. Provozovali malou hospodu a krámek. Pan Pachner byl původně řezník a Bertu si vzal už coby vdovu. Pachnerovi část domu ještě před válkou pronajali rodičům Marie Macháčkové, která se pak v jejich domě narodila. Paní Macháčková dnes vzpomíná, že Pachnerovi byli moc hodní lidé a vycházeli s ní i rodiči velmi dobře.

Za války k sobě Pachnerovi vzali také Josefa a Annu Löwyovy, kteří se museli vystěhovat z Tábora. Josef Löwy měl před válkou v Táboře v Třebízského ulici opravnu psacích strojů. Předvolání do transportu dostali pak všichni na stejný den - 16. listopad 1942. Otec Marie Macháčkové je tehdy vezl do Tábora na vlak. Karel Vošta, autor knihy Židé na Chýnovsku doplnil, že z Tábora putovaly tyto rodiny do Terezína. V roce 1943 byly deportovány do Osvětimi, kde zahynuly.

GALERIE
Železářství v Táboře, o které přišli Zemánkovi

Třetí židovská rodina - Zemánkovi – bydlela v Zárybničné Lhotě v obecní pastoušce. I oni pocházeli z Tábora. Konkrétně z železářství u Mendlů v Pražské ulici. Zemánkovi i Löwyovi přišli z Tábora do Zárybničné Lhoty, když jim ve městě zabavili majetek.

Zdeněk  Flídr, iniciátor výstavby pomníku konstatoval, že jména těchto obětí druhé světové války většině lidí nic neříkají, ale každý takový pomník znamená upozornění, aby se nic takového už nikdy neopakovalo. Jana Janů, předsedkyně samosprávního výboru ze Zárybničné Lhoty dodala, že není naší zásluhou, že žijeme v míru - na tyto oběti nesmíme zapomínat. 

GALERIE
Dům, kde bydleli Pachnerovi i Macháčkovi

Marie Macháčková a její rodina jdou příkladem. Po válce se dům vrátil bratrovi Berty Pachnerové, inženýru Sternovi. Ten do Zárybničné Lhoty jezdil až do doby, kdy dům Macháčkovým prodal. Jeho potomkům teď Marie Macháčková vzkazuje, že u nich mají pořád dveře otevřené. „Byla bych strašně šťastná, kdyby se někdo ozval - chtěli bychom se s nimi seznámit,“ řekla Marie Macháčková.

Protože si děti Ing. Sterna změnily jméno, nepodařilo se je teď při příležitosti odhalení památníku najít. Paní Macháčková ovšem ví, že by se měli jmenovat Staňkovi.

Tragické osudy židovských obyvatel Zárybničné Lhoty (zdroj: ČT24)

Josef Löwy, narozen 27. 3. 1887

  • transport Cb - číslo 224 (16.11.1942 Tábor -> Terezín)
  • transport Cq - číslo 815 (20.01.1943 Terezín -> Osvětim)

Anna Löwyová, narozena 17. 8. 1877

  • transport Cb - číslo 226 (16.11.1942 Tábor -> Terezín)
  • transport Dr - číslo 1332 (15.12.1943 Terezín -> Osvětim)

Eduard Pachner, narozen 9. 3. 1885

  • transport Cb - číslo 327 (16.11.1942 Tábor -> Terezín)
  • transport Cq - číslo 866 (20.01.1943 Terezín -> Osvětim)

Berta Pachnerová, rozená Sternová, narozena 21. 5. 1880

  • transport Cb - číslo 328 (16.11.1942 Tábor -> Terezín)
  • transport Cq - číslo 867 (20.01.1943 Terezín -> Osvětim)

Richard Zemánek, narozen 23. 11. 1884

  • transport Cb - číslo 178 (16.11.1942 Tábor -> Terezín)
  • zahynul 08. 2. 1944, Terezín

Kamila Zemánková, rozená Mendlová, narozena 21. 10. 1880

  • transport Cb - číslo 179 (16.11.1942 Tábor -> Terezín)
  • zahynula 17. 4. 1944, Terezín