„Ivani“ konečně šli. Před 25 lety začal ve Frenštátu odsun Sovětů

• asi

26. 2. 201526. 2. 2015, 10:30|Zdroj: ČT24

Odsun sovětských vojsk

Zdroj: ČTK/Karel Vlček

Frenštát pod Radhoštěm - Před pětadvaceti lety, 26. února 1990 kolem 14:40 hodin, vyjel z Frenštátu pod Radhoštěm první vlak s tanky a další technikou okupačních sovětských vojsk. Po pádu komunismu to byl první odsun Sovětů z tehdejšího Československa i celé východní Evropy, kde jich bylo na půl milionu. Občanské fórum ve Frenštátu pod Radhoštěm, kde bylo přes 4 tisíce vojáků, začalo jednat o jejich odchodu už na přelomu roku 1989 a 1990. Do června 1991 zemi po téměř 23 letech opustili všichni okupanti.

Členové frenštátského Občanského fóra se vypravili na velitelství sovětských kasáren z vlastní iniciativy. Pražský tým v čele s Michalem Kocábem, který byl šéfem parlamentní komise pro dohled nad odsunem sovětských vojsk, k tomu nepotřebovali. „Udělali tu důležitou práci nahoře a my jsme se shodli, že nebudeme na nic čekat. Chtěli jsme být první. Toužili jsme po tom, aby Rusáci co nejdříve vyklidili město a aby to proběhlo lidsky, bez chyb a emocí,“ vzpomínal pozdější starosta města Karel Míček.

Měli jsme zpočátku trochu nahnáno

Když poprvé vyrazila pověřená skupinka za velitelem Vladimirem Smirnovem a dalšími důstojníky, nebylo jim lehce. „Měli jsme trochu nahnáno. Ale snažili jsme se vysvětlit, že chceme jen to, aby v klidu odešli. Udělali nám pak dokonce vojenskou přehlídku. Vojáci nastoupili, mnozí v bagančatech, co pamatovala ještě válku. Velitelé ukazovali i vnitřní vybavení. Byla to hrozná bída,“ líčil Míček. Otřes zažili, když viděli vězení. „Betonová díra, asi jen sto dvacet centimetrů vysoká, s mřížemi nahoře, ve které vězeň nemohl sedět ani stát,“ popisoval. Sověti odejít nechtěli, snažili se zdržovat. Žádali dvanáct měsíců. „Byl to pro ně velký stres. Nevěděli, do čeho se vrátí. Tady se měli stoprocentně lépe. Kdo ví, kde všichni skončili,“ řekl nynější opoziční zastupitel.

Nakonec odjelo celkem třináct transportů do měsíce. Další důležitý účastník vyjednávání vzpomínal, že šli na důstojníky „od lesa“. „Po čtvrtém dni jednání jsem se velitele zeptal, za jak dlouho po vyhlášení poplachu by byl jeho pluk bojeschopný. S hrdostí řekl, že to nepotrvá ani dvacet minut. Tak vyhlaste poplach, povídám. Můžete odjet už zítra! Někdy v polovině února padlo datum 26. únor 1990,“ vzpomínal tehdejší tajemník národního výboru Dalibor Norský. Také prý zabral argument, že do Sovětského svazu jich potáhnou desetitisíce, a že když budou první, mají šanci aspoň na kamenná kasárna. A Sověti si opravdu pospíšili. Vstřícní vyjednavači jim zajistili technickou pomoc při nakládání arsenálu. Poslední sovětský vlak opustil Frenštát pod Radhoštěm 26. března 1990. Nyní je to památný den města.

Sověti, tankový a dělostřelecký pluk, ve Frenštátě pod Radhoštěm obývali skoro 22 let areál bývalých Jaselských kasáren. Před nimi je už zabrali i Němci. Důstojníci měli také 350 bytů přímo ve městě, kde žili vedle tamních obyvatel. Další dva bytové domy si postavili načerno v kasárenském areálu, pro děti vybudovali vlastní školu. Ve Frenštátě pod Radhoštěm žilo asi 11 tisíc obyvatel, sovětských vojáků bylo i s rodinami kolem 4,5 tisíce.

Důstojnické ženy s pucfleky a nákupy

Záklaďáci nesměli na rozdíl od důstojníků volně opouštět kasárna. Často prý utíkali, obcházeli domy a snažili se obchodovat se vším možným, tajně chodili do hospod. „Zažil jsem v jedné zahradní restauraci, jak jim výčepní podával pivo přes okno. Načapali je důstojníci a jednoho brutálně zbili a zkopali,“ líčil Míček. Různé konflikty a rvačky prý byly velmi časté. Občas se i střílelo. Obyčejné vojáky mohli obyvatelé města vidět projíždět ve vojenské technice, ale také jako doprovod důstojnických žen. „Sovětské paničky bývaly nafintěné a linul se z nich typický zápach jejich voňavek. Vojáci jim dělali pucfleky, nosili hromady nákupů. Obchody ve městě byly vyplundrované,“ vyprávěl pamětník. Nemluvě o důstojnických obchodech měli Sověti podmínky k nakupování mimořádné. „Platil pro ně bezcelní styk. Vlaky posílali domů všecko možné od bot, lustrů či klavírů po stavební materiál,“ popisoval Míček.

Pobyt okupantů už nic nepřipomíná

Dnes není po sovětských vojácích ve městě ani památka. Z Jaselských kasáren se stala Martinská čtvrt. Zrekonstruované vojenské objekty slouží obyvatelům jako byty, dům s pečovatelskou službou, středisko volného času nebo sportoviště, sídlí tam řada firem. Stálo to ale hodně práce i peněz. „Po Sovětech zůstalo 55 zdevastovaných objektů. Odstranění škod město v roce 1991 vyčíslilo na téměř 46 milionů korun. Jen dekontaminace přišla na 12,5 milionu. Kvůli znečištění zdroje vody se muselo opravit i koupaliště,“ uvedla nynější starostka Frenštátu pod Radhoštěm Zdeňka Leščišinová. Vojáci totiž za sebou nechali spoušť. „To si dnes asi nikdo nedovede představit! V bytech nebylo nic kromě plísně. Vytrhané byly vypínače, baterie, záchody, zmizely i vchodové dveře. A kasárna zdevastovaná a prolitá naftou a olejem,“ vzpomínal Míček. „Když ale byli pryč, cítili jsme obrovskou úlevu. A je důležité si to připomínat.“

25 let od odsunu sovětských vojsk (zdroj: ČT24)

Odsun sovětských vojsk z Československa

• Po pádu komunismu v listopadu 1989 byl odchod sovětských vojsk jedním z prvních požadavků. Vojska Varšavské smlouvy vtrhla do země 21. srpna 1968.
• Federální shromáždění prohlásilo v prosinci 1989 smlouvu o dočasném pobytu sovětských vojáků z 16. října 1968 za neplatnou a žádalo jejich urychlený odchod. Skončil podpisem dohody ministrů zahraničí Jiřího Dienstbiera a Eduarda Ševardnadzeho 26. února 1990.
• Do 30. června 1991 opustilo Československo asi 73 500 vojáků a téměř 40 tisíc rodinných příslušníků. Arsenál tvořilo 1 220 tanků, 2 500 vozidel pěchoty, 95 tisíc tun munice, 105 letadel, 175 vrtulníků. Odvezlo je přes 900 vlakových souprav. Sovětská armáda uvolnila na 355 vojenských objektů, v osmdesátých letech měla v republice 67 posádek a další odloučené jednotky. Velitelství Střední skupiny vojsk bylo v Milovicích na Nymbursku, štáb 28. armádního sboru v Olomouci. Plně k dispozici měla výcvikové prostory Ralsko, Libavá, Boletice a Kežmarok.

Odsun sovětských vojsk - Michael Kocáb

Zdroj: Tomáš Novák/ČTK