Hospodář Českého rybářského svazu (ČRS) Karel Šmejkal k tomu dodal, že byl strach sáhnout do vody, protože kyselina v řece prakticky tekla. Vážnost situace potvrdil i jednatel ČRS Martin Bílý když ji okomentoval slovy: „Je to jedna největších otrav za poslední roky.”
Firma Železárny Hrádek tvrdí, že není dokázáno, že únik zavinila, a proto prý nebude platit ani mrtvé ryby. Šokovaní rybáři doufají, že železárny zapírání viny ve skutečnosti nemyslí vážně a zkouší jen právnický trik, aby oddálily platbu. Odškodné na nich rybáři každopádně hodlají vymáhat, protože nikdo jiný kromě železáren v okolí žádnou kyselinu sírovou nemá. To, že unikla z jímek hutí, je navíc zmíněno ve všech záznamech o havárii.
Ladislav Janík z odboru životního prostředí Rokycany ozřejmil, jak k požáru v železárných došlo. Spadla střecha na nádoby s kyselinou sírovou, které následně shořely, a došlo k úniku kyseliny do řeky Klabavy. Mluvčí železáren Tomáš Šmucr říká, že příčiny požáru jsou sice vyšetřeny, ale neví se, co je příčinou otravy ryb v řece.
Jednatel ČRS Plzeň Martin Bílý nechápe chování firmy z hlediska zákona o rybářství ani z hlediska morálního, a pokud železárny nezmění svůj postup, hodlá vše dovést k soudu. Už nyní ale rybáři chtějí, aby jim železárny zaplatily 300 tisíc korun za mrtvé ryby. Od rokycanské radnice podniku navíc hrozí až pětimilionová pokuta.