Mariánský sloup - pro mnohé symbolem rekatolizace, stržen byl roku 1918

Praha - Konec třicetileté války znamenal sice pro české země začátek násilné rekatolizace, na druhou stranu ale přinesl také rozkvět výtvarného umění i architektury. Jedním z prvních výrazných děl té doby byl Mariánský sloup, který 26. září 1650 vztyčili na pražském Staroměstském náměstí. Barokní sousoší z dílny Jana Jiřího Bendla mělo připomínat záchranu Prahy před Švédy v roce 1648, kritici v něm ale v následujících staletích viděli památník protireformačního katolicismu. Praha přišla o výraznou dominantu se vznikem Československa. Mariánský sloup, třetí svého druhu ve střední Evropě, byl přitom důležitým prvkem Staroměstského náměstí, a to i díky téměř šestnáctimetrové výšce.

Sloup sice skutečně vznikl za přispění císaře Ferdinanda III. jako připomínka úspěšného odražení švédského obléhání, při kterém se vyznamenala řada obyvatel Starého i Nového Města Pražského, nechybělo na něm ale ani alegorické zobrazení vítězství katolické spravedlnosti nad reformačními kacířskými bludy. Pokusy o odstranění sloupu se vyskytly už v 19. století, osudným se ale monumentu stal až vznik Československé republiky. O dlažbu Staroměstského náměstí se pozlacená socha Panny Marie rozbila v neděli 3. listopadu 1918, zbytek sousoší vydržel na místě jen o málo déle. Za rozbitím sloupu, považovaného i za symbol bělohorské porážky a habsburské nadvlády, stál souputník Jaroslava Haška a žižkovský bouřlivák Franta Sauer. V činu, při kterém mu pomáhali i žižkovští hasiči, mu přitom nezbránila ani delegace národního výboru, kunsthistorik V. V. Štech alespoň zachránil mariánský obraz umístěný v podstavci.

Sousoší, jež se tyčilo na půli cesty mezi zničeným křídlem Staroměstské radnice a domy před Týnským chrámem, navíc sloužilo jako gnómon - stín sloupu se v pravé poledne kryl s pražským poledníkem, který je dodnes vyznačený v dlažbě náměstí. Panna Marie Immaculata (Neposkvrněná) stojící na přemoženém drakovi, jejíž hlavu lemovala gloriola tvořená tuctem hvězd, pak shlížela na radnici. Hlava světice také patří k několika zachovalým částem sloupu, které dnes přechovává lapidárium Národního muzea.

Snaha o obnovení pomníku je zatím marná

Vedle toho dodnes existuje i polovina madonina těla a dva otlučení andělé z původní čtveřice, která zdobila spodní část sousoší. I díky tomu stále žije myšlenka na obnovení pomníku, o jeho návrat na Staroměstské náměstí usilují již od roku 1990 členové Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu, zatím ale marně. Díky veřejné sbírce nicméně postupně vznikají kopie jednotlivých částí a podle vyjádření představitelů společnosti by letos měla být hotová celá architektura sloupu.

Kromě několika dochovaných částí pomáhá v obnově sloupu i bohatá fotodokumentace, kterou lze najít i na internetových stránkách společnosti, řadu let je již hotová také klíčová socha Panny Marie. Kdy a jestli vůbec se sloup vrátí na své původní místo, přitom zůstává ve hvězdách. Už v první polovině 90. let se sice v dlažbě náměstí objevila deska připomínající sloup, jeho opětovné vztyčení ale zpochybňují například někteří památkáři, podle kterých je hodnota repliky sporná.