Jindřichův Hradec – Nový Klokánek v Jindřichově Hradci čeká na první obyvatele. Azylové zařízení Fondu ohrožených dětí je otevřeno pro týrané, zanedbávané a opuštěné děti a pro rodiny v nesnadné životní situaci. Boj o otevření jindřichohradeckého Klokánku byl jeden z nejtěžších, které musel fond vybojovat. Projekt azylového centra totiž přišel o přislíbenou devatenáctimilionovou evropskou dotaci, když byly přehodnoceny projekty ze sporné páté výzvy Regionálního operačního programu.
Peníze na 34. Klokánek se nakonec sešly, už stojí v Jindřichově Hradci
Když byla evropská dotace zrušena, rekonstrukce prvorepublikové Čihákovy pily už probíhala. Bez příslibu devatenácti milionů by se ovšem Fond ohrožených dětí do práce nepustil. Ačkoli o ně nakonec přišel, rekonstrukci dokončil. Vzal si úvěr, významně pomohl také milionový dar od Ireny Hájkové z České Lípy. Samotnou historickou budovu, která dříve sloužila jako penzion, získal fond do bezplatného třicetiletého pronájmu.
Podle Marie Vodičkové z Fondu ohrožených dětí bylo velmi důležité jindřichohradecké azylové zařízení otevřít. „Jsem ráda, protože my jsme loni museli odmítnout 961 dětí pro nedostatek kapacity,“ poukázala.
Reportáž Kristiny Vrkočové (zdroj: ČT24)
Během příštích dvou týdnů přivítá čerstvě zrekonstruovaná Čihákova pila prvního obyvatele – dvouletého chlapce. Pečovat o něj bude Ludmila Hačková. „Mám dvě dcery, v rodině klouček nebyl – tak se docela těším,“ podotkla. Časem se do osmi bytů v Jindřichově Hradci nastěhuje 32 dětí, starat se o ně bude šestnáct profesionálních tet.
Jindřichohradecký Klokánek vznikl jako 34. v Česku, ale jako první v Jihočeském kraji. Stejně jako ostatní nabízí dětem okamžitou pomoc. „Děti, které jsou doma týrány a nemají to komu říct – třeba si netroufají, bojí se –, mohou přijít do kteréhokoli Klokánku,“ upozornila vedoucí jindřichohradeckého Klokánku Zdena Burešová.
Průměrná doba pobytu dětí v Klokáncích bývá půl roku, kdy o ně pracovnice pečují jako v běžné fungující rodině. Sourozenci tak od sebe nejsou oddělováni podle věku, jako je tomu v ústavní péči. Dvě třetiny dětí se pak vracejí do původních rodin. Pokud to není možné, hledá se pro děti rodina náhradní.