Třebíč – město, v němž paneláky pomohly

Třebíč, asi čtyřicetitisícové město na Českomoravské vrchovině, obklopuje jako celou řadu dalších českých měst včetně Prahy prstenec panelákových sídlišť. Jenže Třebíč si i přes velký socialistický stavební boom, který nastartovala výstavba nedaleké dukovanské jaderné elektrárny, uchovala i starobylé historické jádro. V roce 2003 se zdejší židovská čtvrť a románsko-gotická bazilika svatého Prokopa staly zatím posledními českými památkami zapsanými na seznam UNESCO. Zvlášť židovská čtvrť se do dnešních dnů zachovala hlavně díky megalomanským plánům minulého režimu na výstavbu panelákového bydlení pro široké masy. Začátkem 90. let měla ustoupit zbrusu novému sídlišti, a tak se do starých domů téměř neinvestovalo. Staré domy sice nebyly v nejlepším stavu, typický ráz si ale čtvrť uchovala. A tentokrát hlavně přišel obrat k lepšímu v podobě sametové revoluce pro židovský poklad včas. Bourat se nezačalo.

K Třebíči mám jiný vztah než ke všem ostatním městům a památkám, které jsem kdy navštívila. Narodila jsem se tam a prožila prvních 20 let svého života. Jako malé dítě jsem se s rodiči procházela uličkami tehdy poměrně zpustlé židovské čtvrti, která vždycky dávala dostatek prostoru romantickým i dobrodružným představám. Jako malé děti, jsme si s kamarády mysleli, že právě tady jsou Foglarova stínadla.

Třebíčská židovská čtvrť místními nazývaná prostě „Židy“ v sobě skrývá křivolaké uličky vydlážděné říčními oblázky. Pro rozvoj města zde bylo až příliš málo místa, z jedné strany totiž čtvrť svírá řeka Jihlava a z druhé skalnatý kopec. Židé, kteří nesměli žít v bezpečí městských hradeb, se tak museli uskrovnit. Domky v Židech jsou proto malinké, prorostlé navzájem jeden s druhým a často ani nemají klasické pravidelné obdelníkové tvary. Prostě stavělo se tak, jak okolní krajina dovolila. Někde prorůstá do domků i skála.

První zmínky o židovském osídlení v Třebíči pocházejí z roku 1338, Židé tam ale nejspíš žili už minimálně o století dříve. Židovské ghetto vzniklé na opačném břehu řeky než samotné starobylé „křesťanské“ město zažilo největší příliv obyvatel ve druhé polovině 17. století. V době jeho největšího rozkvětu v ghettu žilo přes 1 200 lidí.

Pokojný život Židů v Třebíči ukončila 2. světová válka

I když pro židovskou obec panovala řada omezení nařízených shora, například omezení porodnosti, žili v Třebíči židé a křesťané v míru. Někdy dokonce sdíleli domy a v historii Třebíče neexistují ani žádné zmínky o pogromech, které byly tak časté v mnoha jiných městech. Přesto, když bylo Židé v roce 1849 konečně zrovnoprávněno, začali z malého a pro obchod až do dnešních dnů nepříliš lukrativního města odcházet. Před druhou světovou válkou jich ve městě žilo jen kolem 300. Podobně jako tisíce dalších Židů z celých Čech a Moravy i oni museli v roce 1942 nastoupit do transportů do Terezína a odtud do vyhlazovacích táborů. Ze tří stovek lidí se vrátilo sotva deset. Židovská kultura v Třebíči jako taková zanikla a staré ghetto se vydalo cestou pomalé devastace. Do starých domků se nastěhovala jiná menšina - většinou Romové.

Poslední drtivá rána pro židovské město měla přijít počátkem devadesátých let. Právě tehdy měly ustoupit malé domky stísněné mezi skálou a řekou panelovému sídlišti. Tentokrát ale už zasáhla prozřetelnost – nebo spíše přišla sametová revoluce – a místo bourání se v Židech konečně začalo opravovat. Šedivé oprýskané fasády dostaly nové barvy, ve čtvrti začaly vznikat hotely a restaurace. Do křivolakých uliček se vrátil život. A Třebíč se může pyšnit jedinou kompletně dochovanou židovskou čtvrtí v Evropě.

Pokud se chcete o historii Židů ve městě dozvědět více, zajděte do Zadní synagogy. Stavba, která je sama o sobě zajímavá svým architektonickým řešením, v interiéru se zachovaly židovské nápisy a malby. Třebíčské židovské město ukrývá i další poklady. Zhruba před rokem se podařilo turistům zpřístupnit také mikev – rituální lázeň. Na kopci nad židovskou čtvrtí se nachází také druhý nejrozsáhlejší židovský hřbitov v České republice. Náhrobky rozličných stylů od renesance přes baroko až po klasicismus místo květin zdobí břečťan a někdy také malé oblázky tam, kde ještě na své blízké jezdí čas od času vzpomínat jejich rodiny.

Třebíč ukrývá také křesťanské skvosty

Kromě židovské čtvrti ukrývá Třebíč i další poklady. Jedním z nich je románsko-gotická bazilika, která je stejně jako židovská čtvrť součástí kulturního dědictví UNESCO. I bazilika má ale za sebou podobné zvraty a hrátky osudu jako židovské město. Poté, co byli z kláštera, který baziliku ukrývá, na začátku 15. století vyhnáni poslední mniši, sloužila bazilika ke světským účelům – jako pivovar a později jako konírna a zámecká prádelna. Dnes si v její těsné blízkosti můžete prohlédnout třeba bylinkovou zahrádku.

Impozantní románsko-gotickou stavbu zdobí řada zajímavých stavebních prvků, z nichž některé jsou vzhledem k době, ze které bazilika pochází, výjimečné a pro historiky těžko vysvětlitelné. Patří k nim například výzdoba portálu. Skvostem je ale i opatská kaple, kterou zdobí jedny z nejstarších fresek na území Česka. Před zkázou je po dlouhá staletí chránila zdvojená zeď.

Další třebíčská nej…

Kromě památek UNESCO má Třebíč i další nej. Patří k nim například největší věžní hodiny v České republice a v kontinentální Evropě. Každý ze čtyř ciferníků má v průměr 5,5 metru. Každá z číslic měří více než 60 centimetrů. Na obyvatele a návštěvníky města pohlíží z věže kostela svatého Martina z výšky více než 35 metrů. Celá věž, která v minulosti bývala součástí městského opevnění měří 75 metrů. Zvláště za pěkného počasí je z věže nádherný výhled na památky UNESCO i do širokého okolí. Pří výstupu na ochoz si můžete prohlédnout také důmyslnou klenbu kostela tak, jak jste ji ještě nejspíš nikdy neviděli - seshora.

Rodilí Třebíčáci se také rádi chlubí tím, že jejich město má největší náměstí v Česku. Fakticky to není tak úplně pravda - Václavské náměstí a Karlovo náměstí v Praze jsou větší, ale v Třebíči se zdůvodní všechno. Václavské náměstí není náměstí, ale bulvár a Karlovo náměstí v Praze je zase spíš park obklopený ulicemi. Ať je to jakkoliv, na hlavní třebíčské náměstí se vyplatí zavítat. Obdivovat tu můžete například Malovaný dům, který zdobí fascinující černo-bílé renesanční sgrafito, nebo sochu věrozvěstů Cyrila a Metodějě, kteří šlápli na pohona s růžky a zašlápli ho.

Třebíčská židovská čtvrť skrývá řadu romantických zákoutí.
Třebíčská židovská čtvrť skrývá řadu romantických zákoutí.
Více fotek
  • Třebíčská židovská čtvrť skrývá řadu romantických zákoutí. autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2520/251991.jpg
  • Pohled na věž kostela svatého Martina z židovské čtvrti autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2685/268487.jpg
  • Synagoga v židovské čtvrti v Třebíči autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2520/251990.jpg
  • Areál třebíčského zámku skrývá románskogotickou baziliku. autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2520/251985.jpg
  • Socha Cyrila a Metoděje autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2520/251971.jpg