Kyselka (Karlovarsko) – Lázně Kyselka byly architektonický skvost, který ve stejnojmenné obci nedaleko Karlových Varů vybudoval podnikatel italského původu Heinrich Mattoni. Dnes je ovšem jeho dílo v tak zuboženém stavu, že se panu Mattonimu v hrobě asi neleží moc dobře. Do lázeňských domů je dnes rizikové vstoupit, poslední hosté tu přitom byli v roce 1992. V roce 1995 je prodal tehdejší Fond národního majetku prvnímu soukromému majiteli, dnes už mají lázně majitele třetího. Všichni slibovali urychlenou rekonstrukci, nikdo však slib nesplnil.
Chátrající Lázně Kyselka - selhání státu na všech úrovních
„Chudák pan Mattoni. Já si myslím, že se v hrobě obrací při pohledu, co se stalo s jeho nejmilejším dítětem,“ tak hodnotí stav zubožených lázní historik karlovarského muzea Stanislav Burachovič. Dnešní zdevastovaný památkově chráněný areál lázní a stáčírny minerálky v Kyselce totiž jen stěží připomíná dobu, kdy tato obec co do atraktivity soupeřila s nedalekými Karlovými Vary.
Z dobových obrazů a archivních záběrů je možné si udělat představu, jak vypadaly lázně kdysi. Přestože už ale Kyselka o oficiální status lázní v 90. letech přišla, neznamená to, že by tím klesla historická hodnota budov. A stále platí, že celý komplex budov je národní kulturní památkou. Jak je ale možné, že došlo k tak děsivé devastaci bývalých lázní, které jsou víceméně celou dobu pod památkovou ochranou?
Zdevastovaný historický areál Kyselka (zdroj: ČT24)
Starostka Kyselky Petra Hoffmannová je toho názoru, že možnou prvotní příčinou osudu věhlasných lázní bylo v roce 1948 znárodnění objektu. V letech socialismu jezdily do lázní mimo jiné děti na ozdravné pobyty a na školy v přírodě. Do budov se ale nijak zvlášť neinvestovalo a po roce 1989 se na dalším osudu lázní podepsala nepodařená privatizace. „V roce devadesát jedna, kdy došlo k omezení státního lázeňského příspěvku, tak se ministerstvo zdravotnictví rozhodlo, že se toho objektu zbaví a takzvaně ho privatizovalo,“ konstatuje Hoffmannová.
Lázně v Kyselce šly z ruky do ruky
Jenže lázně v Kyselce, které kdysi dotoval provoz stáčírny minerálních vod Mattoni, se privatizovaly samostatně. Státní podnik, který hospodařil s prameny a prodává lukrativní minerálku, prodal stát odděleně. Firmu Karlovarské minerální vody a.s. koupila italská rodinná společnost Antonia Pasquala, která ji vlastní dodnes. Naproti tomu Lázně Kyselka šly z ruky do ruky.
„V době, kdy jsem nastoupil do funkce, tak akorát to od německých vlastníků odkoupil Dagestánec pan Chalitujev, který měl teda veliké plány,“ vzpomíná bývalý starosta Kyselky Josef Janát. To bylo před pěti lety. Tehdy koupil lázeňské budovy současný vlastník společnost s ručením omezeným C.T.S. Duo. I její zástupci měli na začátku velké plány. Za lázně zaplatili sedmnáct a půl milionu korun. Dnes se hájí tím, že nikdy neslibovali záchranu celých lázní.
„Přece není možné dopustit, aby lázně, které přežily první světovou válku, druhou světovou válku, přežily komunismus, tak nakonec nepřežily dvacet let demokracie. To si přece nevezme nikdo na svědomí.“
Podle odhadů by rekonstrukce celého areálu stála miliardu korun. Takže se raději nedělo vůbec nic. Firmu C.T.S Duo nikdo ani nenutil k důkladnému zastřešení budov. Ani památkáři z několika institucí – z Magistrátu Karlovy Vary, Národního památkového ústavu (NPÚ) a z Památkové inspekce ministerstva kultury nedokázali Lázně Kyselka ochránit.
Soudy, sankce, petice - nic nepomáhá
V celém případu už soudy několikrát rozhodly o různých sankcích, jako například pokutách. Ty ale většinou dopadly tak, že se proti nim vlastníci odvolali a odvolali se úspěšně. „Ano došlo tam k několika odvoláním, ale pokud se podíváte na rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu, koneckonců i Ústavního soudu v poslední době, většina rozhodnutí není napadena pro věcnou nesprávnost, ale pro nedodržení procesních principů. Netvrdím, že je to dobře nebo špatně, ale takový máme v současný době právní stav,“ tvrdí ředitel Památkové inspekce MK Martin Zídek.
Kauzu po letech znovu rozvířila až petice, kterou na záchranu lázní inicioval Ilias Michopulos. Ten jako dítě strávil v Kyselce na začátku 50. let tři roky. Československo tehdy poskytlo azyl 2,5 tisíce dětí během občanské války v Řecku. „Přišel jsem a tam u toho pramene jsem si sedl na pískovec a plakal jsem, ne-li půl hodiny, tak celou, když jsem viděl tu hrůzu,“ vzpomíná Michopulos.
„My nejsme zodpovědní za dnešní stav lázní. Když byly zprivatizované v devadesátých letech, tak jsme se je snažili třikrát koupit a nikdy se nám to nepovedlo.“
Do věci se posléze vložila Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR (ASORKD). Ti mají jasno, na záchraně památky by se podle nich měla podílet firma KMV. Prezident ASORKD Pavel P. Ries je toho názoru, že firma, která vydělává obrovské peníze na bohatství této země, by mohla jako její předchůdce budovy řádně spravovat. Společnost KMV se ale hájí tím, že ačkoliv se snažila objekt odkoupit, tak se jí to nepovedlo. Proti tomu by se dalo těžko něco namítat. KMV nevlastní celé lázně, ale vlastní několik budov, které k areálu patří a jsou součástí národní kulturní památky. Ani ty však nejsou opravené.
Osud Kyselky stále zůstává nejasný
Firma KMV tak zatím všechny dílčí výtky ustála a nezaplatila jedinou pokutu.Mezitím společnost C.T.S. Duo nedávno prodala veškeré pozemky kolem areálu lázní firmě KMV, což vzbudilo nové dohady. Podle starostky Kyselky Hoffmannové hodně lidí v obci zastává názor, že skutečně KMV má určitý zájem v té oblasti. Někdo si myslí, že tam chtějí zbudovat nové vrty, že potřebují expandovat. „Je pravda, že pod těmi pozemky je voda a v budoucnosti by o ni mohl být zájem, ale my jí máme víc než dost, není pro nás nezbytná,“ říká Pasquale.
Ať je to jakkoli, další osud Kyselky zůstává nejasný. Aktuální dohoda firmy CTS DUO s památkáři nepřináší nic převratného. Opět se jedná jen o dalším, prý efektivnějším zajištění budov. Zda se to podaří alespoň do příští zimy, ale nikdo neví. „Pokud nedojde v dohledné době k té základní stabilizaci, tak skutečně po několika letech nebude o čem se bavit,“ smutně shrnuje situaci Tomáš Karel z NPÚ.
Zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová dnes vyzvala prezidenta karlovarského filmového festivalu Jiřího Bartošku, aby ze záchrany lázní učinil jedno z festivalových témat. Seitlová ho požádala, aby zvážil zařazení dokumentu Petra Lněničky Umírající Mattoniho Lázně Kyselka do festivalového programu. „Krátký, nicméně výstižný dokumentární film zachycuje aktuální stav památkově chráněných budov,“ uvedla Seitlová v tiskové zprávě.
Festival je podle ní správným místem, kde upozornit veřejnost „na nečinnost vlastníků a správních úřadů ve vztahu k památce, která je významným historickým dokladem lázeňské tradice v karlovarském regionu“. Lázním se už dřív věnoval bývalý ombudsman Otakar Motejl. V roce 2009 uvedl, že památkáři při ochraně cenného areálu zcela selhali a nechali ho zdevastovat.
Po patnácti letech chátrání nabídlo ministerstvo kultury pomoc při záchraně lázní v Kyselce na Karlovarsku.