Gentlemani na velocipedech bavili pražskou Letnou

Praha - Sobotní dopoledne na pražské Letenské pláni patřilo gentlemanům na vysokých historických kolech. Konal se zde již 18. ročník srazu českých velocipedistů - Pražská míle 2011. Tradiční exhibici cyklistů s hudebním doprovodem, jízdu na 1 601 metrů a závěrečný „závod“ o titul nejpomalejšího jezdce neboli Letenského šneka, si nenechaly ujít stovky návštěvníků.

Prostory za metronomem na Letné se začaly plnit již krátce po deváté hodině ranní. Hlavními hvězdami byla nejen vysoká historická kola, dosahující výšky přes 150 centimetrů, ale zejména jejich jezdci - členové Českého klubu velocipedistů (ČKV), kteří se vystrojili do stylových jezdeckých úborů. Většina z nich oblékla slušivé cyklistické „rajtky“, dlouhé šály, čapky, kožené polobotky a někteří požitek z jízdy dotáhli tím, že na své velocipédy usedli s doutníky.

Pavel Pafko, chirurg a člen Českého klubu velocipedistů:

„Jedete-li na normálním kole, máte radost sám. Jedete-li na vysokém kole, mají radost i lidé, kteří vás potkávají. Mávají na vás, fotí si vás.“


„Původně se jednalo o závod, ale teď už jde jen o jízdu. Loni se Pražské míle zúčastnilo na 45 jezdců, letos je to něco kolem 35 až 40,“ řekl jeden z pořadatelů akce a předseda ČKV Jan Šup, který se sám zúčastnil nejen hlavní jízdy, ale i desetiminutové zábavné exhibice. Vybraní jezdci si totiž pro diváky připravili synchronizovaný „balet“ na velocipedech, za doprovodu úryvku z opery Straka zlodějka od Gioacchina Rossiniho.

  • Velocipedisté
    Velocipedisté autor: Michal Kamaryt, zdroj: ČTK
  • Velocipedisté
    Velocipedisté autor: Michal Kamaryt, zdroj: ČTK

Soutěžení ukončil oblíbený Letenský šnek. V něm se jezdci na „kostitřasech“, jak se vysokým kolům přezdívá, snažili do cíle vzdáleného 50 stop, tedy 15 metrů, dojet co nejpomaleji. Při jízdě na vysokém kole je totiž nejtěžší udržet rovnováhu. Každý, kdo se to chce naučit, musí najezdit kolem sto kilometrů.

Členy klubu mohou být pouze muži s vlastním velocipedem

Diváci letos nebyli svědky ani většího počtu „Hlavanů“ či „Čáslaváků“, což jsou v terminologii velocipedistů označení pro dva druhy pádů. Takzvaný Hlavan nastane, když se cyklistovi přední kolo zastaví, zabrzdí či zarazí o překážku. Jezdec pak přes řídítka padá z výšky zhruba dvou metrů. „Druhý, mírnější pád - takzvaný Čáslavák - vznikl podle Klubu čáslavských cyklistů, který zhruba před 120 lety tvořilo asi sedm lidí. No a jeden z nich jednou spadl z kola do boku, takže posrážel zbylé cyklisty jako kuželky,“ dodal Šup.