Pro sochu Gottwalda stále chybí využití

Zlín – Co s Gottwaldem, lámou si hlavu ve městě, které několik desetiletí neslo jeho jméno. Nejde přitom o jednoduché vyškrtnutí komunistického vládce ze seznamu čestných občanů, jako se to stalo před dvěma roky. Velká bronzová socha už není od ledna 1990 v centru Zlína, ale je ukryta v garáži. 

Ještě před čtvrt stoletím jich bylo všude plno. Teď sochy představitelů minulého režimu leží v zaprášených skladech a garážích, kde jsou skryty před zraky lidí. Jejich osud vnímají někteří jako spravedlivý trest za komunistickou minulost, jiní chtějí sochy vrátit zpátky do společnosti, aby navždy připomínaly krvavé represe padesátých let.

Symbolické popravě Klementa Gottwalda v lednu 1990 přihlížely stovky lidí. Ještě před odstraněním sochu někdo postříkal červenou barvou jako symbol krve na rukou komunistického vládce. Mramorový piedestal je dnes součástí vsypové loučky na zlínském hřbitově, bronzový prezident leží v areálu okresního archivu. Od likvidace bronzového Gottwalda chrání skutečnost, že socha je dodnes kulturní památkou.

Soch oslavujících minulý režim jsou desítky 

Další Gottwald odpočívá na zahradě skanzenu v Rymicích na Kroměřížsku. Hlídá ho tam rudoarmějec a v dáli také dělník. Před Listopadem stáli všichni tři v ulicích Kroměříže. Teď je neuvidí téměř nikdo. Mezi stálé exponáty mají dveře zavřeny. „V našem skanzenu máme tolik krásných smysluplných věcí na ukazování turistům, že nám to opravdu není zapotřebí,“ vysvětluje pracovnice skanzenu Renata Žeravová.

Leninův pohled už lidi na ulici nesleduje
Leninův pohled už lidi na ulici nesleduje

Bronzová hlava Vladimíra Iljiče Lenina se v roce 1974 stala dominantou nedalekého Hulína. Také jeho smetla sametová revoluce. I tam na náměstí zůstal jen podstavec. Místní mu přezdívají Leninovy nohy.
 
Muzeum totality sochy neozdobí

V zamýšleném muzeu totality ve věznici v Uherském Hradišti by se rozhodně místo našlo. Plány města ale nakonec ztroskotaly – na podmínkách odkupu se se státem nedohodlo. Právě tam by se přitom pro tyto relikty minulosti našlo to správné místo. „Osobně bych doporučila je shromáždit, aby se nezapomnělo, jaké to je, aby se nám to v budoucnu nevrátilo,“ řekla už dříve ředitelka Muzea komunismu Jana Čepičková.