Obce se jaderným úložištím brání, neslyší ani na peníze

Jihlava/České Budějovice - Některé obce na Vysočině a v jižních Čechách se letos musí rozhodnout, zda přijmou nabídku finančních kompenzací od státu výměnou za povolení geologického průzkumu pro případné jaderné úložiště. Obyvatelé jsou, jak se zdá, převážně proti, správa úložišť však i přesto věří, že se jí pomocí veřejných besed a diskusí podaří veřejnost přesvědčit.

Podle vizualizací Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) by takové zařízení na povrchu připomínalo areál zemědělského družstva, v hloubce přibližně půl kilometru pod zemí by se pak rozkládala rozsáhlá síť chodeb plných vyhořelého jaderného paliva. Stát ale nejdřív potřebuje geologickým průzkumem zjistit, zda by vůbec v některé z osmi vytipovaných lokalit našel pro takové zařízení vhodné podmínky.

Ředitel SÚRAO Jan Prachař zdůraznil pro ČT, že souhlas obce s geologickým průzkumem neznamená souhlas obce s hlubinným úložištěm. „Pokud nám správa úložišť jeden rok dá nějaký slib, tak pro ni není problém tento slib změnit a říkat něco jiného,“ soudí Jana Witnerová ze sdružení Arnika.

Vizualizace úložiště jaderného odpadu
Vizualizace úložiště jaderného odpadu

Stát nabízí obcím po dobu průzkumu jednorázový roční příspěvek 600 tisíc korun plus 30 haléřů za každý metr čtvereční průzkumného území. Třeba v lokalitě Čeřínek by to pro 6 místních obcí znamenalo v součtu navýšení ročních příjmů o více než 11 milionů korun.

Obce ale zatím ani na milionové příspěvky neslyší. Na veřejné besedě o úložišti padala v Jihlavě především zamítavá stanoviska. „My jako obce, promiňte nám, nemáme garance už od začátku,“ prohlásil na jedné z nich třeba starosta Dolní Cerekve Zdeněk Jirsa (SNK-ED).

Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová:

„Je třeba se lidí dobře ptát, co jim vlastně vadí a čeho se obávají, a pak se snažit to buď vysvětlit, nebo vyřešit.“


Na dalších veřejných besedách chtějí státní úředníci ukázat, že není třeba se geologických průzkumů obávat. Podle SÚRAO by obnášely pouze povrchová měření, odebírání vzorků hornin a nanejvýš tři vrty maximálně do kilometrové hloubky.