Pražská nádraží ne/využitá - zamyšlení nad veřejným prostorem

Praha - Nádraží jsou historickým fenoménem v dějinách města. Jen v Praze se rozkládají na ploše cca 140 hektarů a tvoří tak obrovské územní rezervy. Ačkoliv již slavná éra železnice pominula a nádraží přestávají sloužit svému účelu, jsou velmi diskutovaným tématem. Zajímají se o ně památkáři, investoři, developeři, architekti i laická veřejnost. Vedle historických budov hrají hlavní roli zejména volné plochy, které mají obrovský potenciál. Co s nimi – tím se zabývá výstava Nádraží ne/využitá, kterou je možné shlédnout do 13. března v Galerii Jaroslava Fragnera na Betlémském náměstí v Praze.

Zdroj: Galerie Jaroslava Fragnera Autor: Lukáš Beran

V galerii mohou návštěvníci posoudit projekty developerů, urbanistů a studentů, kteří se na nevyužitá nádraží zaměřili. V první části se na desítce panelů představuje celkem čtrnáct nádraží v Praze – od Dejvického až po méně známá na Vinohradech či Veleslavíně. Tyto prezentace doplňují videa a projekce vizualizací developerských projektů například na Masarykově, Smíchovském nebo Bubenském nádraží.

Výstava se vejde do dvou malých místností. Můžete zde strávit dvacet minut, nebo se tu takříkajíc zaseknout na dvě, tři hodiny. Téma je totiž zajímavé, především svou aktuálností a naléhavostí. České dráhy se zbavují nepotřebného majetku - území a nemovitostí, drážních areálů s plochami kolejišť a budov ve strategických místech pro rozvoj Prahy. Je to vítaný prostředek k záplatování děr rozpočtu. Někde se už staví, jinde probíhají asanační práce významných historických objektů a podepisují se smlouvy. Likvidace, byť se může jevit z hlediska okamžitého finančního efektu výhodná, představuje v dlouhodobějším výhledu kulturní, urbanistickou i ekonomickou ztrátu.

Druhá část výstavy je pak zaměřena na Nákladové nádraží Žižkov. Představeny jsou dvě desítky více či méně zdařilých návrhů studentů Fakulty architektury a Fakulty stavební ČVUT, jež vznikly v rámci loňského workshopu. Je třeba podotknout, že výstava je poměrně jednostranně zaměřená a nepůsobí příliš objektivně. Jsou tu kritizováni „zlí developeři“ a vyzdvihována mladá architektura. Na to má autor výstavy rozhodně právo, ale je třeba brát výstavu s rezervou. Za přečtení ovšem rozhodně stojí katalog výstavy, který problematiku popisuje velmi podrobně a z několika úhlů pohledu.