Láska je láska, u Máchy se scházíme už 100 let

Praha – Zamilovaní se již od nepaměti potkávají u Máchy na Petříně, a to nejen na 1. máje, svátek lásky. Bronzová socha Karla Hynka Máchy, dílo Josefa Václava Myslbeka z roku 1912, se ne všem ale líbí. Podle některých má mladík vonící k šeříku se skutečným Máchou jen málo společného. Již v době vzniku sochy kritikům například vadilo, že Mácha stojí jako opilec, je málo zamilovaný až pasivní. Pravdou je, že jeho skutečná podoba není známa. Údajně měl Mácha středně vysokou postavu, vousy, snědou pleť, tmavé oči a vlasy. Jeho pozdější zasmušilé, skoro mefistofelské vzezření ještě zdůrazňovalo výstřední oblečení.

Na petřínský vrch, oblíbenou městskou zelenou oázu, si lidé zvykli chodit s květinami, svíčkami a drobnými dárky, aby vášnivému básníkovi, poutníkovi, rodákovi z nedalekého Újezdu a jeho nesmrtelnému dílu Máj vzdali hold. Jak však tato tradice vznikla, se přesně neví. Za minulého režimu byla možnost jít „k Máchovi“ jednou z mála alternativ organizovaných prvomájových oslav. 

Básníkovu sochu vytvořil Myslbek původně pro Litoměřice, kde Mácha krátkou dobu žil a nakonec i 6. listopadu 1836 v necelých 26 letech zemřel. Praze se však plastika poety, který se pravou rukou opírá o zídku a v levé drží šeřík, natolik zalíbila, že ji město instalovalo pod Petřín. Litoměřice měly ale slíbeno, že dostanou druhý odlitek, což se nakonec kvůli první světové válce nestalo. 

K myšlence se téměř po 100 letech Litoměřičtí vrátili a veřejnou sbírkou pokryli více než milionové náklady na výrobu „druhého originálu“. Socha našla v roce 2010, ve výroční rok Máchova 200. narození, místo na Mostné hoře v Litoměřicích. Původně byl básník pohřben na místním hřbitově, posléze byly jeho ostatky přemístěny na pražský Vyšehrad. V Litoměřicích zůstal ale symbolický hrob. 

Slavný patron zamilovaných dnes v petřínském parku není osamocen. Společnost mu dělají pomníky dalších osobností - básníka a spisovatele Jana Nerudy, houslisty Ferdinanda Lauba, skladatele Vítězslava Nováka či herečky Hany Kvapilové.

Vydáno pod