Tragická povodeň v pražské zoo - uspané gorily se plavily po raftech

Praha - Zřejmě největší evakuační akci v historii světových zoologických zahrad zažili pracovníci pražské zoo 13. srpna 2002. Symbolem zatopené zoo se stal lachtan Gaston, který uplaval až do Německa. Jeho 400 kilometrů dlouhou cestu sledovala celá republika. I když povodně nakonec přinesly zahradě rozkvět, nikdo z nich by situaci nechtěl zažít znovu, shrnul dramatické okamžiky bývalý ředitel zahrady Petr Fejk. „S odstupem času je povodeň nejtragičtější událost, která postihla zoo i vlastně mě,“ uvedl. Celkem 134 zvířat povodeň nepřežilo, většina z nich byli ptáci. Část uhynula až po evakuaci kvůli stresu. Škody byly víc než 230 milionů korun.

Během pražských povodní v roce 2002 velká voda zaplavila celou spodní část pražské zoologické zahrady. V úterý 13. srpna proto její zaměstnanci museli přenést či převézt do bezpečí přes tisíc zvířat. Třicet savců museli uspat, celkem čtyři zvířata usmrtit. Nejpostiženější byly pavilony goril, velkých savců či šelem.

„S evakuací jsme začali již v pondělí kolem poledne, kdy jsme zvířata přemístili do úrovně padesátileté vody. Poté jsme v úterý brzy nad ránem začali evakuovat celou spodní část, to probíhalo až do posledního okamžiku, kdy se navalila voda,“ popsal Petr Fejk první dny dlouhého boje o záchranu.

Záchrana zvířat ze zaplavené zoo
Zdroj: isifa/LN
Autor: Jan Hrouda

Veterinář Roman Vodička vzpomíná na ten den jako na nejdramatičtější okamžik svého profesního života. Ještě dnes ho rozčiluje kritika z řad veřejnosti, že zahrada mohla zachránit víc zvířat, například i slona Kadíru. „Slon měl přes čtyři tuny a byl agresivní, to může říkat jenom ten, kdo tomu vůbec nerozumí,“ popsal poslední chvíle slona.

Kadíra tehdy plaval v deset metrů vysoké vodě a neměl na čem si odpočinout, přes noc ho tak chovatelé nechat nemohli. Vpodvečer ho tehdy odstřelovali v zatopeném bazénu výběhu a bylo mu vidět pouze čelo, kam se musel střelec trefit. Použil tři náboje. „Pokud by Kadíra nebo hrošice Lentilka, kteří už byli na volné vodě, uplavali po řece, někde u Kralup nad Vltavou by znamenali obecné ohrožení obyvatelstva,“ upozornil Fejk.

Po celý den veterinář Vodička a jeho kolega uspávali zvířata bez toho, aby mohli kontrolovat, jak anestezie působí. „Pálili jsme jak na cvičišti. Kolik toho napálíš, tolik toho usne,“ vzpomínal Vodička s tím, že zvířata naštěstí uspání přečkala v pořádku, žádné z nich se během transportu neprobudilo.

Uspané gorily se plavily po raftech

Množství vody mířící se na pražskou Troju předčilo veškeré plány, které počítaly i se stoletou povodní. „Voda se blížila tak, že mohla zaplavit i pavilon goril a pavilon slonů a hrochů, a tak jsme museli gorily z povodňové věže evakuovat,“ upozornil Fejk. Uspané gorily při převozu na raftech ležely zcela volně. Kdyby se tedy probudily, mohly ublížit nejen sobě, ale i dobrovolníkům, kteří je odváželi. Podobně dramatická byla záchrana slonů. „Hrozilo, že jakákoliv slonice může zpanikařit a záchranáře zranit.“

Právě kvůli bezpečnosti museli pracovníci zoo odstřelit i hrošici Lentilku. Hrocha Slávka chovatelé našli až po dvou dnech v prvním patře slonince, kde si vyboural okýnko na rozhlížení. Aby Slávek mohl z prvního patra odejít, museli mu postavit improvizovanou dřevěnou lávku, po které pak přešel jak filmová hvězda.

Video Reportáž Terezy Stárkové
video

Reportáž Terezy Stárkové

Stejně jako Vodička se i Fejk ohrazoval proti kritice, že zahrada nezabezpečila zvířata dostatečně. Povodně podle něj ukázaly také vlnu solidarity, zásluhou návštěvníků se zahrada přenesla přes období, kdy kvůli povodním ztratila kredit a hrozilo, že se dál nebude rozvíjet. „Naštěstí zvítězil jediný pozitivní scénář,“ uvedl s tím, že následoval rozkvět zahrady do současné podoby. „V pražské zoo se za prvních pět let po povodních vybudovalo tolik, co jinde za dvacet let,“ dodal bývalý ředitel zoo.

Na letní oblohu se stále díváme s obavou

Přestože od roku 2002 zahrada vypracovala podrobné záchranné plány či připravila speciální evakuační boxy pro zvířata, současný ředitel zoo Miroslav Bobek přiznává, že se stále na oblohu dívá s obavami. „Pokud by znovu přišla tak velká voda jako před deseti lety, tak se bude znovu evakuovat,“ zdůraznil. Jako symbolickou tečku za tragickými událostmi považuje Bobek dokončení nového slonince. Sem byly zvířata ze záplavové oblasti definitivně přemístěny. „I kdyby byla jakákoliv povodeň, tragédie s Kadírou se již nemůže opakovat,“ věří Bobek.