Do rodného Vlkoše se vracejí ostatky gen. Ingra

Vlkoš – Ostatky organizátora zahraničních československých jednotek ve druhé světové válce, významného prvorepublikového diplomata a legionáře Jana Sergěje Ingra, byly převezeny do jeho rodného Vlkoše. Jejich přestěhování se podařilo zorganizovat až 56 let po Ingrově smrti. Sergěj Ingr zemřel ve Francii, kde se ocitl po komunistickém převratu v Československu.
Desítky let se jeho příbuzní snažili, aby byl pohřben v České republice, podařilo se to až nyní. Urna s jeho ostatky bude slavnostně uložena na vlkošském hřbitově v neděli.

Obyvatele Vlkoše čeká o posledním prázdninovém víkendu mimořádná událost. V neděli si připomenou stoosmnácté výročí narození svého nejvýznamnějšího rodáka - armádního generála Jana Sergěje Ingra. U této příležitost se uskuteční obřad, při kterém bude urna s Ingrovými ostatky uložena na vlkošském hřbitově.

Urna s Ingrovými ostatky se v úterý vrátila do rodné Vlkoše
Urna s Ingrovými ostatky se v úterý vrátila do rodné Vlkoše

Za návrat ostatků z Francie do České republiky bojovali dlouhé roky generálovi příbuzní i vedení obce Vlkoš. Nejprve o uložení jeho urny v rodné obci usiloval Ingrův syn. Později se do vyjednávání zapojil i Vojenský historický ústav v Praze. Pracovníci ústavu ovšem chtěli urnu umístit do Národního památníku na Vítkově. Nakonec se však ostatky podařilo vrátit do Ingrovy rodné vesnice. Zejména díky snahám zakladatele Muzea generála Ingra ve Vlkoši Petra Něničky, který jeho odkaz udržuje živý už roky.  

Jan Sergěj Ingr

Generál Jan Sergěj IngrSyn starosty Vlkoše u Kyjova se v této obci narodil 2. září 1894. Pocházel z osmi sourozenců. Po vypuknutí první světové války odjel mladý Ingr jako velitel čety na ruskou frontu, kde upadl do zajetí. Následně vstoupil do první srbské dobrovolnické divize a bojoval proti bulharské armádě. V roce 1916 přešel k druhému československému střeleckému pluku Jiřího z Poděbrad. Za dobu pobytu v Rusku přijal jméno Sergěj. O rok později odjel bojovat do Francie a následně byl převelen do Itálie. V roce 1918 se vrátil do rodného Československa, kde velel jednotkám v konfliktech s Polskem o Těšínsko a Maďarskem o jih Slovenska.

Držitel Československého válečného kříže byl v roce 1939 vyzván prezidentem Benešem, aby odešel do exilu. Po odchodu založil Československou vojenskou kancelář. Československá vojska se pod jeho vedením za druhé světové války zúčastnila bojů na Marně, Seině a Loiře. Poté, co v roce 1940 vznikla v Anglii exilová vláda, stal se Ingr ministrem národní obrany. O čtyři roky později byl ale z funkce odvolán. Následně se stal hlavním velitelem československé branné moci. Na nátlak SSSR byl ale měsíc před koncem války svého postu opět zbaven. Byl nařčen z velezrady, ale nakonec bylo od vyšetřování upuštěno.

Po válce se stal mimořádným velvyslancem v Haagu. Po převratu v Československu v roce 1948 opustil ambasadorské místo, v zahraničí ale zůstal. Byl jedním ze zakladatelů opoziční exilové Rady svobodného Československa. Stal se politickým a vojenským komentátorem rádia Svobodná Evropa. V roce 1956 zemřel v Paříži na infarkt. Na začátku devadesátých let mu prezident Václav Havel udělil Řád M. R. Štefánika in memoriam.

Ingr, který měl být na přání svého otce zvěrolékařem, byl strýcem další významné české osobnosti - oštěpařky Dany Zátopkové, rozené Ingrové.

http://www.fronta.cz/dotaz/sergej-ingr, http://www.general-ingr.estranky.cz, www. wikipedie.cz