Havíři měli svůj den

Karviná – V Karviné slavili svátek havíři. Nejdřív na bohoslužbě uctili památku svých bývalých kolegů, pak vyrazili na koncerty, které pro ně přichystala důlní společnost. Hornické slavnosti mají v ostravsko-karvinském revíru více než dvousetletou tradici. Přesto, že je totalitní režim zneužíval pro svou propagandu, přetrvaly v menším měřítku dodnes.

Já jsem havíř, a kdo je víc – heslo, se kterým Leo Mach poprvé sfáral hluboko pod zemi v roce 1959. „Kdysi byl havíř, to byl pan havíř. Plat horníka byl 1,6 průměru,“ zavzpomínal Leo Mach, v letech 1959–2000 horník na Dole ČSA.

Že už to dávno neplatí, je vidět právě na hornických slavnostech. Od roku 1949 se slavilo celostátně v duchu socialismu. „Vznikl zářijový termín Den horníků, který vydržel dodnes,“ potvrdil mluvčí OKD Vladislav Sobol.

Jenomže jeho tradice přetrvala jen v Karviné a v Paskově, jen už bez ideologického podtextu. Horníkům ale stále hrají hvězdy současné populární hudby. „Dnes už to asi není tak prestižní povolání. Někteří lidé jdou do hornictví proto, že není práce,“ prohlásil Ivan Gorol, který na Dole ČSM pracuje od roku 1986 doposud.

V dobách největšího rozmachu fáralo pod zem i sto tisíc horníků, teď jen devatenáct. Může za to útlum těžby a také moderní technika, která nahrazuje lidi. A bezpečnější je i práce v dolech, záchranáři mají k dispozici nejmodernější techniku. Například klec, která je schopna vytáhnout horníky uvízlé v jámě. „Začíná se chápat, že člověk je rozhodující činitel na té šachtě,“ podotkl báňský záchranář Józef Chmiel.

Proto ke každým hornickým slavnostem patří i bohoslužba se vzpomínkou na ty, kteří už nevyfárali.