Na Šumavu proniká asijský jelen, myslivci vyrazí na čekanou

Strážný - V šumavském národním parku se začal stále častěji objevovat nepůvodní druh jelena - sika japonský. Letos se poprvé dostal až do jižní části parku u Strážného na Prachaticku. Podle lesníků narušuje původní složení živočichů. Plán péče proto nařizuje tento druh jelena lovit a vytlačit.

Jelena zahlédl u Strážného hajný David Beck. „Bylo vidět, že se zapojuje do jelení říje a hledá si partnerku,“ uvedl. Křížení siky japonské s jelenem evropským, který na Šumavě ve velké míře žije, je ale podle odborníků nežádoucí. Myslivci by se proto měli snažit jejich počet v okolních šumavských lesích snížit. Odtud totiž živočich přechází na území parku.

„Sika japonský k nám byl dovezen koncem 19. století v módní vlně zpestřování skladby zvěře v oborách cizokrajnými druhy. Od 40. let minulého století se díky tehdejším válečným událostem a s tím souvisejícím poškozením oplocení obor objevil i ve volné přírodě. Jeho rozšíření je v současné době největší v západních Čechách na severním Plzeňsku a v Doupovských horách,“ řekl Adam Jirsa, který má péči o lesní zvěř na území parku na starost.

Na území Národního parku Šumava se jelen občas objevil od jeho založení v roce 1991. Přibližně každý druhý rok siku šumavští lesníci uloví. Letos se poprvé podařilo ulovit jeleny dva.

Sika japonskýJeleni sika pochází z Mandžuska, Japonska, Thajska, Vietnamu, Koreje a z východního Ruska. Ze své původní vlasti se poměrně dobře adaptovali na středoevropské životní podmínky. Oproti jelenovi evropskému je výrazně menší a lehčí. Dospělý samec dosahuje maximální výšky 120 centimetrů, tělesná hmotnost může dosáhnout až 100 kilogramů. Letní zbarvení siků je pestré, rezavohnědé s bílými skvrnami (podobně jako u daňka), zimní srst je delší, šedohnědá až čokoládově hnědá, s nevýraznými skvrnami. Paroží samců je mnohem menší a méně větvené než u jelena evropského, mívá maximálně 8 výsad.

zdroj: NP Šumava