Sdružení Sv. Barbora pomáhá obětem důlních neštěstí

Ostrava - Navzdory lepší technice a větší bezpečnosti práce dochází v dolech v Moravskoslezském kraji každý rok k několika smrtelným úrazům. Nejčastějšími příčinami jsou výbuchy metanu, důlní otřesy a také vlastní nepozornost. Stovky dětí tu proto často žijí jen s jedním rodičem. Alespoň částečně jim situaci pomáhá zvládat sdružení Svatá Barbora.

Manžel Marty Samaranské zemřel na šachtě dolu 1. máj před dvanácti lety. „Při odpolední směně nastal výbuch metanu a on tam i se svými devětadvaceti kamarády zůstal,“ vzpomíná na ty okamžiky paní Samaranská. 

Marta Samaranská zůstala sama se čtyřmi dětmi. O pár let později přišla o práci a začaly první finanční problémy. „Byli jsme v takové situaci, kdy maminka už pomalu neměla na mou soukromou školu. Nebylo z čeho ji platit,“ říká dcera Kateřina Samaranská. 

Podobný příběh žije i Monika Kakačová. Své tři děti vychovávala kvůli důlnímu neštěstí sama. Oběma rodinám pomohlo sdružení Svatá Barbora. „Díky nadaci mohla nejstarší dcera vystudovat vysokou školu a letos promovala jako inženýrka,“ uvádí Monika Kakačová. „Mohla jsem si zaplatit i jazykový kurz v Anglii,“ dodává její dcera Nikola. „Ročně hospodaříme s rozpočtem čtyř až pěti milionů korun, většinu z těch peněz dáváme přímo dětem, respektive jejich rodinám na to, aby si mohly zaplatit školné, ubytování,“ zdůrazňuje mluvčí OKD a. s. Vladislav Sobol.    

Na zimní barboradování se vdovy po bývalých hornicích se svými dětmi pravidelně těší. Setkávají se ale i mimo oficiální akce. Některé spolu jezdí i na dovolené. „Máme hodně společných zážitků, s ostatními maminkami si můžeme povykládat o svých problémech, co se týká třeba financí,“ uzavírá Monika Kakačová. 

Za posledních deset let zemřely v Ostravsko-karvinských dolech desítky lidí. Jejich počet je ale kvůli zvyšující se bezpečnosti rok od roku nižší. „Počet smrtelných úrazů se v posledním desetiletí výrazně snížil, dříve to byly desítky ročně po nějakých hromadných smutných událostech, dnes to jsou jednotlivé případy,“ upozorňuje Vladislav Sobol. 

Zatímco v roce 2003 zemřelo v dolech na Karvinsku čtrnáct horníků, letos jich bylo pět. Bez podobných neštěstí práce v dolech zřejmě nikdy nebude. Některé úniky plynů a důlní otřesy se totiž nedají předvídat.