Vinohradský pavilon se převléká, prázdné butiky mizí

Praha – Nového provozovatele má Vinohradský pavilon. Investor, který starou tržnici před dvaceti lety zachránil před demolicí, měl v poslední době potíže – utíkali mu obchodníci, zákazníci už nenakoupili téměř nikde jinde než ve sklepním supermarketu. Nový nájemce chce Vinohradský pavilon přiblížit jeho historické podobě, místo množství malých butiků by uvnitř měl vzniknout velký obchod s nábytkem a bytovými doplňky. Provozovatel ho otevře na přelomu září a října.

Kvůli upadajícímu stavu Vinohradského pavilonu rostlo napětí mezi Prahou 2, které hala patří, a jejím dosavadním nájemcem, společností Pavilon. Lidé hovořili o „tržnici duchů“ a na stav nákupní galerie si stěžovali. „Tady je věčně úplně mrtvo,“ poznamenala obyvatelka Prahy 2 Milada Krbcová. Městská část však nemohla nic udělat, výpověď nájemní smlouvy by pro ni znamenala sankci v řádu desítek milionů korun.

Nakonec však společnost, která pavilon dosud provozovala, sama vycouvala. Do správy ho získala společnost Active, která chce zásadně změnit jeho podobu a částečně i využití. Interiér by měl více připomínat minulost budovy. „Interiér byl velmi narušen nešetrnými vestavky, všechna okna byla zabedněná. Odstraníme z budovy věci, které tady nebyly,“ plánuje jednatel investora Martin Leitgeb.

Uvnitř však už nemá být ani tržnice ani butiky. Jejich místo zaujme velký obchod s nábytkem a bytovými doplňky, zůstat má pouze stávající supermarket a kavárna. Radnice Prahy 2 je s takovým využitím staré tržnice spokojena. „Vinohradská se stala jakousi nábytkářskou třídou. Je zcela v pořádku, že by něco takového mohlo ve Vinohradském pavilonu být,“ řekla starostka Jana Černochová.

Vinohradský pavilon či Vinohradská tržnice vznikl jako továrna v 19. století. Počátkem 20. století vytvořilo město z haly tržnici – zprvu plnohodnotné kryté tržiště, později především prodejnu zeleniny, která fungovala až do poloviny 80. let. Provoz tehdy již přestárlé tržnice ukončil požár. Plánované demolici se podařilo zabránit, tržnici nakonec zachránil počátkem 90. let investor, který do její rekonstrukce investoval 230 milionů korun.