Rovensko pod Troskami - Druhá světová válka sice oficiálně skončila 8. května, lidé na obou stranách ale ještě umírali. A Češi se začali mstít na Němcích. Jeden z krvavých masakrů se pojí s malou obcí v Českém ráji - Rovensko pod Troskami. Před 68 lety, 10. května 1945, zůstalo před místní školou ležet 365 Němců - odzbrojených vojáků, civilistů, žen a dětí. Český rozhlas našel a vyzpovídal jednoho z těch, kteří byli u toho. „Přihlásil jsem se ve škole, že budu pomáhat. Dostal jsem pistol a začal jsem hlídat vězně,“ vypráví rovenský rodák v rozhlasovém pořadu Zaostřeno, v květnu 1945 mu bylo sedmnáct…
Veřejné tajemství Rovenska: Po válce tam postříleli tři stovky Němců
Malé vydlážděné náměstí, lidé slaví konec války, na korbě nákladního vozu je desítka německých esesmanů a o kousek dál před školou stáli další Němci – odzbrojení vojáci wehrmachtu, civilisté, mezi nimi ženy a děti. Se samopalem je hlídal i sedmnáctiletý chlapec. Esesmani dostali od Revolučního výboru trest smrti a partyzáni je zastřelili za školou. Jeden jim však utekl a během potyčky zastřelil velitele ruských partyzánů. A pak začalo peklo… „Rusové začali střílet do Němců, ti se snažili uprchnout, běželi i proti mně, a tak jsem začal taky střílet. Mnozí si lehli na zem, takže nebyli ani zranění. Partyzáni je pak stejně zastřelili,“ vzpomíná rovenský rodák v rozhovoru pro Český rozhlas.
Dlouho nikdo ani netušil, že se v Rovensku něco takového stalo, až v roce 1995 napsal Pavel Matys do Rovenských listů článek, který ukončil ho slovy: „Bez poznání minulosti nemůžeme obstát ani v budoucnosti. Mnoho pochopení u místních ale nenašel…“ O případ se zajímal také německý spolek, který pátrá po hrobech padlých vojáků. S pomocí rovenského rodáka se podařilo hromadný hrob najít a vyzvednout ostatky.
GALERIE
Rovensko pod Troskami - dnes zdroj: www.rovensko.cz
Rovensko pod Troskami je malá obec, která leží v samém srdci Českého ráje. O „divokou“ popravu se policie začala zajímat v roce 1992. Státní zastupitelství v Hradci Králové však případ odložilo jako promlčený. Ale svědek masakru zapomenout nedokáže. „Nějaký lidi na svědomí mám. Ale válka je buď – anebo. Vaše generace to nemůže pochopit. Kdo si to neprožil, tak to bere úplně jinak,“ dodává rovenský rodák.