Od slovenské vzpoury proti nacistům uplynulo 69 let, Picek kladl věnce

Praha - Nápad byl výborný, provedení špatné, tak hodnotí Slovenské národní povstání přímí účastníci. Od největší vzpoury proti nacistické okupaci uplynulo 69 let. Ministr obrany v demisi Vlastimil Picek a další hosté dnes ráno položili květiny u pomníku zahraničních letců v Praze-Dejvicích. Pietní akce pokračovala na ministerstvu obrany.

Podle původních plánů to měla být cesta k definitivnímu osvobození. Iniciátoři počítali s tím, že v momentě, kdy bude Rudá armáda blízko, otevřou jí dvě slovenské divize cestu přes Karpaty. Plány se zrodily na jaře roku 1944, kdy část slovenských politiků dospěla k závěru, že není možné pasivně čekat na konec války a je třeba připravit akci, která by nejen napomohla postupu Rudé armády, ale likvidovala i ostudné spojení Slovenské republiky s nacisty.

Tomáš Jakl, historik

„Německá říše tehdy ještě nebyla zcela vyčerpána. Měla ještě dostatek sil na provedení dvou velkých ofenziv v Ardenách a v Maďarsku na jaře 1945. Problém byl v tom, že se nepodařilo zkoordinovat zahájení povstání s nejbližší spojeneckou armádou, která byla k dispozici, tedy s Rudou armádou.“


Povstání však vypuklo předčasně. Po zvýšení aktivity partyzánských skupin po celé zemi, obzvlášť pak po útocích proti důležitým železničním komunikacím a tunelům, i incidentu s postřílením členů německé vojenské mise, požádal německý vyslanec v Bratislavě Hanns Elard Ludin Berlín o vojenský zásah. Bratislavská vláda s ním 28. srpna vyslovila souhlas. Nepředpokládaná přítomnost německých vojáků na Slovensku ovšem křížila plány organizátorů povstání. V říjnu pak Němci zatlačili povstalce do hor. Celkový účet čítal 16 tisíc padlých na obou stranách.

Kolem SNP stále kolují mýty

„Byl jsem příslušník 2. paradesantní brigády, která byla složena výhradně ze Slováků, mladých kluků, kteří byli vycvičeni k tomu, aby byli shozeni někde v týlu nepřítele. Bohužel byla tato brigáda z neznámých důvodů nasazena na začátku dukelské operace jako pěší místo toho, aby byla shozena přímo na Slovensko, kde už začalo povstání. Díky tomu se brigáda dostala na pomoc povstání až někdy na začátku října, a to už bylo pozdě,“ vyprávěl dnes již zesnulý generál Tomáš Sedláček.

Kanón, kteří používali vojáci Slovenského národního povstání
Zdroj: wikipedie.cz

Slovenské národní povstání bylo podle generála Sedláčka dobře vymyšleno, ale skončilo špatně. Vypuklo totiž předčasně, protože v Turčanském Martině partyzáni chytili a postříleli německou misi. „Potom už to nebylo možné udržet. Nakonec povstání vypuklo jen ve středním Slovensku a Bratislava nebo třeba Košice se nezapojily. Také selhaly dvě slovenské divize nasazené v Karpatech, které měly otevřít koridor na Slovensko, kterým by se tam dostala Rudá armáda. Jak jsem ale říkal: Nápad byl výborný, provedení špatné. Slovenská armáda, která se tam zmobilizovala, se pak musela stáhnout směrem na Donovaly, kde se pak rozpadla. A my jako 2. paradesantní brigáda jsme kryli její ústup,“ popsal. 

Vzpomínky účastníka bojů Vladimíra Wintra:

„Jsem Pražák od Libeňskýho mostu. Táta jel v krizi v 31. roku za prací do Ruska. Na Slovensku jsem pak ve svých devatenácti letech byl příslušníkem druhé paradesantní brigády. Tam nás vysadili. Ale když Němci měli lepší zbraně a partyzáni se stáhli do hor, tak jsem jel se štábním kapitánem Tlstým na letiště a zásobovali jsme partyzány jídlem a zbraněmi.“ 

„Strach měl každej. Vozili jsme střelivo, miny, kdyby do toho někdo střelil, letíme do luftu. Ale jak se říká, člověk si zvykne i na šibenici. Horší byl mráz, vlhko a hlad. Nejčastěji vzpomínám na etapu ofenzivy na Duklu, to bylo nejhorší období. Bylo bahno, zapadali jsme, všechno bylo zaminovaný, nedalo se otáčet na silnicích, to nás učil instruktor Slovák Valo, pak sám najel na minu a vyletěl. Člověk musel být strašně ostražitej.“ 

„Stýkáme se každý první čtvrtek na Pavláku v Legii, tam se schází legionáři. Už nás je málo, ale přesto.“


Video Rozhovor s účastníkem bojů Vladimírem Wintrem
video

Rozhovor s účastníkem bojů Vladimírem Wintrem

Do povstání se zapojilo na 80 tisíc lidí s výzbrojí slovenské armády, včetně tanků a letadel. „Masy lidí daly účastí na SNP najevo, že jsou pro jednotné Československo,“ řekl přímý účastník SNP Jan Majer. Slovenského národního povstání se zúčastnili kromě Slováků také Češi, Rumuni, Ukrajinci i Francouzi. Za války to byla největší vzpoura proti nacistické okupaci.