Jestřebí se bojí postižených žen, chce zabránit stavbě jejich domu

Jestřebí (Českolipsko) – Nový dvojdomek má vzniknout na okraji severočeské obce Jestřebí. Od tisíců novostaveb, které vznikají v obcích napříč Českem se bude lišit tím, komu bude určen – nastěhovat se do něj má deset žen, které trpí mentálním postižením – jejich vývoj se zastavil v dětském věku a nejsou schopné postarat se o sebe. Místní obyvatelé ale takové sousedky nechtějí. Tvrdí, že jsou ženy nebezpečné a radnice se snaží stavbě zabránit.

Na jedné straně stojí deset postižených žen, které dnes žijí v ústavu Sluneční dvůr v lese asi kilometr od obce Jestřebí. „Tady mám pejska – a tady kočičku,“ ukazuje Helena, která je mentálně na úrovni předškolního dítěte. Na druhé straně lidé z Jestřebí – postižené ženy se mají přestěhovat přímo do obce. Podle místních by bylo soužití s nimi nebezpečné. „Byly by vhozeny do normálního života, do prostředí, kde nikdy nežily, a mezi lidi, kteří je tady nechtějí,“ říká jestřebský starosta Karel Schreiner.

Pavel Kos, ředitel domova Slunečný dvůr:

„Je to člověk, který má menší mentální handicap, ale není to nic, co by mohlo někoho ohrožovat. Říkám, že volně pobíhající pes je nebezpečnější než naši klienti.“


Projekt za 12 milionů korun je připravený, Slunečný dvůr má zajištěnou dotaci a technicky stavbě nic nebrání. Starosta Schreiner se ale rozhodl, že proti přistěhování desítky žen udělá, co bude možné. „V rámci stavebního řízení se budeme vyjadřovat a vyjádříme se, že to není v souladu s územním plánem,“ je starosta rozhodnut.

Liberecký kraj, který je zřizovatelem domova, nyní zvažuje, jak zareaguje na postoj Jestřebských. „Chceme, nebo nechceme jít proti občanům? Já vnitřně říkám ne, ale tlačí nás čas. Peníze ztratíme, pokud to nerealizujeme,“ říká krajský radní Petr Tulpa (SLK). Podle ředitele Slunečného dvora Pavla Kose by zrušení připravované stavby znamenalo, že postižené ženy zůstanou v prostředí, kde jsou nyní – není k nim nepřívětivé, ale na rozdíl od plánovaného domku postrádá prvky běžného rodinného života. Odlišuje se například hromadnými umývárnami. „Jsou to ústavní prvky, které omezují život lidí. Když se myje, intimitu nemá,“ poukazuje Kos.