Olomouc - Jen pětina českých farmářů hospodaří na vlastních pozemcích. Podle odborníků z České zemědělské univerzity je to problém. Parcely jsou totiž často rozdrobeny mezi velké množství majitelů a ti je raději pronajímají nebo rovnou prodávají.
Čeští farmáři často hospodaří na pronajaté půdě
Rodina Evy Šimoníkové obdělávala půdu celé generace. Pak šly ale děti na školu a s farmařením jí neměl kdo pomáhat. „Pozemky pronajímáme hlavně proto, že nemáme prostředky, abychom je obhospodařovali sami,“ vysvětluje pronajímatelka zemědělské půdy Eva Šimoníková.
Také proto patří Česko ke státům s největším podílem pronajaté zemědělské půdy v Evropě. Například družstvo v Kokorech na Přerovsku, které hospodaří na pozemku Evy Šimoníkové, má přes dva tisíce podobných parcel. „Máme například pronajatou parcelu, kterou vlastní sto čtyři lidí, kteří se v podstatě vůbec neznají. Tento stav vznikl historickým vývojem,“ upozorňuje předseda ZD Kokory Vladimír Lichnovský.
Právě drobení pozemků je podle vědců stále větším problémem. V Česku jsou nyní 4 miliony hektarů půdy, které patří 3 milionům vlastníků. „To drobení způsobuje, že parcely jsou malé, většinou i nepřístupné, a není ekonomicky výhodné je individuálně obdělávat,“ podotýká děkan Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity a spoluautor výzkumu Petr Sklenička.
Podle zemědělských družstev toho využívají různé realitní kanceláře a spekulanti s půdou. Od majitelů nakupují za nízké ceny půdu a potom ji draze pronajímají. Podle odborníků je totiž půda výborná investice. „Investice je to opravdu dlouhodobá, výhledově na deset až patnáct let,“ potvrzuje realitní makléř Karel Šťastný.
Zemědělské půdy rapidně ubývá, denně až patnáct hektarů. To pro představu odpovídá ploše dvaceti fotbalových hřišť. Zemědělci tak v loňském roce oseli jen zhruba dva a půl milionu hektarů. To je vůbec nejméně od roku 1920.
Čeští farmáři hospodaří na pronajatém (zdroj: ČT24)