Vodní záchrankou zmítá nedostatek peněz a nezájem státu

Praha – Vodní záchranáři před letní sezonou zvažují, zda budou lidem na přehradách letos vůbec pomáhat. S drobnými výjimkami je práce vodní záchranky dobrovolná a služba funguje pouze díky příspěvkům obcí, občas i krajů. Když se peněz nedostává, přispívají i sami záchranáři-dobrovolníci. Letos vodní záchranná služba oslaví 45 let, ale jak vodní záchranáři říkají: pokud se její fungování nezmění, není co slavit.

Jen smutně vzhlížet mohou vodní záchranáři ke svým kolegům například z Horské služby. Lidé, kteří pomáhají v nesnázích na horách nebo například kynologové, jsou profesionálové a stát jejich práci podporuje – a je to tak přirozené. Vodní záchranná služba však s několika výjimkami funguje jako dobrovolnická akce a spíše státu navzdory. Ten jejich provoz vůbec nefinancuje. Záchranáři, kteří ročně pomohou stovkám lidí, existují pouze díky příspěvkům obcí či krajů a obětavosti lidí, kteří činnost vykonávají ve volném čase.

Na mnoha místech letos není jisté, zda alespoň v létě budou k tonoucím záchranáři vyplouvat. Na plzeňské přehradě Hracholusky hrozí, že nebudou mít jak. Loni měla hracholuská vodní záchranka vypůjčený člun, letos shání peníze na nový ve veřejné sbírce, chybí však ještě čtvrt milionu korun. Neseženou-li záchranáři peníze, nebudou akceschopní.

Hracholuští záchranáři přitom tak jako i většina ostatních vodních záchranářů dbá na bezpečnost rekreantů ve svém volném čase. Platí to i pro jejich velitele Pavla Baráka. „Po práci jedeme sem na Hracholusky a sloužíme tady nebo si na to bereme dovolenou,“ popsal. V okolních státech přitom vodní záchranáře platí stát a zajišťuje jim techniku. Podle Českého červeného kříže, který provoz vodní záchranky zajišťuje, bude pro zachování provozu třeba obdobná změna. „Je to do budoucna neudržitelný stav,“ varovala mluvčí VZS ČČK Adéla Černá.

Že přinejmenším poloprofesionální vodní záchranná služba fungovat může, se ukazuje na Slapské přehradě. „Máme vodní záchrannou službu jako detašované pracoviště klasické výjezdové skupiny. To znamená, jsme financováni jednak ze zdravotního pojištění, jednak z dotace krajského úřadu,“ popsal člen slapské vodní záchranky Patrik Merhaut. I on je přesvědčen, že by měl stát změnit přístup k vodní záchranné službě, stanovit, kde je potřeba a určit její financování.