Memento minulosti. Němé postavy Němců vynesly kostelu tisíce

Luková (Manětínsko) - Zdevastovaný kostel svatého Jiří v Lukové na Manětínsku se dočká obnovy. Pomohla mu zejména originální výstava soch, kterou zde umístil jako svou bakalářskou práci student Západočeské univerzity Jakub Hadrava. Sádrové postavy sedící nehybně v lavicích mají představovat duchy sudetských Němců, kteří se do kostela chodili každou neděli modlit. Atraktivní instalace přilákala již stovky návštěvníků, kteří nemalými částkami na obnovu historického místa přispěli. Kostel bude přístupný také dnes od 15:00 do 22:00 v rámci Noci kostelů.

Hrobové ticho v kostele svatého Jiří narušují pouze kapky deště. Téměř hororovou atmosféru doplňují bílé postavy bez tváře, sedící nehybně v lavicích. Vypadají tak reálně, až má člověk každou chvíli pocit, že se jedna z nich musí pohnout. Možná právě toto umělecké dílo rozpadající se kostel zachrání. Jeho osud se zdál být zpečetěn poté, co v roce 1968 během probíhajícího pohřbu spadl strop. Od té doby byl pro veřejnost uzavřen a odvěká dominanta vesnice tak nemilosrdně spěla ke svému zániku.

Předlohou pro sochy jsou dobrovolníci v pláštěnkách

Student Jakub Hadrava před dvěma lety vzkřísil novou naději, že kostel možná poslouží i příštím generacím. Rozhodl se vytvořit z látek napuštěných sádrou postavy sudetských Němců, kteří ve vesnici dřív žili a pro něž byla víra nedílnou součástí jejich životů. Každá socha byla vytvářena na živých lidech. Dobrovolníci v pláštěnkách museli nehybně stát pod nánosem sádry asi dvacet minut.

  • Autor výstavy Jakub Hadrava: „Každý si tam může promítnout i sebe. Ale zároveň se mi líbí, že to evokuje například zahalený nábytek v domě.“

Výsledek je velmi působivý také proto, že autor do sádry na několika postavách přimíchal fosfor. Díky tomu večer tajemně světléklují. Originální dílo přilákalo do zchátralého kostela už přes patnáct set návštěvníků a z dobrovolných darů dokázalo vydělat téměř čtyřicet tisíc korun. Na strašidelné sochy bez výrazu se přijíždějí dívat nejen lidé ze všech koutů České republiky, ale i ze světa. „Byli tady lidé z Ameriky, z Paraguaye, takže celý svět se jezdí dívat na sochy Jakuba Hadravy,“ poznamenal místní průvodce Petr Koukl.

Kostel je dominantou obce ale i blízké krajiny, jeho nejstarší část - presbytář a sakristie pocházejí ze 14. století. Za husitských válek byl pobořen a v 16. století opraven. Po požáru v roce 1796 byl opraven a v letech 1854-1858 přestavěn ve směsi novorománského a gotického slohu. Přestavba se týkala také věže, která získala štíhlou a elegantní střechu. Presbytář byl sklenut gotickou křížovou klenbou, loď kostela je plochostropá. Sakristie má gotickou klenbu. Pod zničenou novorománskou fasádou je zachováno barokní řešení. Vybavení kostela je novorománské.


Nyní je střecha svázána lany, aby nedošlo k jejímu zřícení. Z vybraných peněz se podařilo zlepšit jeho statiku. Na základě úspěchu projektu teď Plzeňská diecéze usiluje o dotaci na celkovou opravu.