Tradiční Jízda králů projela Hlukem

Hluk  Hlukem na Uherskohradišťsku projela tradiční Jízda králů. Starý folklorní zvyk připomíná útěk uherského krále Matyáše Korvína před Jiřím z Poděbrad. Pestrobarevné krojované přehlídce přihlížely tisíce návštěvníků z širokého okolí. Jízda se konala poprvé od zápisu tohoto lidového obyčeje na seznam UNESCO. V Hluku se totiž jezdí jednou za tři roky. V rámci akce se koná také výstava krojů nebo lidová veselice.

Jízdu králů odstartoval ráno starosta obce Jan Šimčík, ke kterému si celá družina dojela pro povolení. „Je to jedinečná záležitost, letos máme 30 koní a jezdců, družina je obrovská. Když jsem ráno viděl, jak odjížděli, byl jsem naměkko,“ řekl starosta. S bílou růží v ústech jízdě kraloval dvanáctiletý František Libosvár. Tamními ulicemi provedl třicetičlennou družinu na bílém koni v ženském kroji. 

Mladého Františka po celou dobu střežila jeho družina, která jela s obnaženými šavlemi. Koně na prsou zdobila papírová srdce typická pro Hluk, na sobě měli také papírové růže a stuhy zapletené do hřívy. Pro rodinu chlapce to byla pocta a zároveň závazek. „Jsme šťastní, že to vyšlo,“ řekl otec krále Daniel Libosvár. Podotkl, že František se svou rolí počítal od malička. 

„Máme skromnější zdobení než ve Vlčnově. Nejskromnější mají ve Skoronicích. Hlučtí koně mají na prsou srdíčka, uprostřed mají zrcátko. Kluci jezdí na koních bez doprovodu,“ popsal hluckou Jízdů králů spoluorganizátor Miroslav Šuránek. Jízda králů byla zlatým hřebem Dolňáckých slavností písní a tanců, které se v Hluku pořádají jednou za tři roky už téměř sedmdesát let.

Fakta o Jízdě králů:

  • Jízda králů patří k nejznámějším folklorním zvykům v České republice. Její tradici v současnosti udržují ve čtyřech obcích na Uherskohradišťsku a Hodonínsku. Psané záznamy se datují až do roku 1808, obyčej je ale podle všeho ještě starší.
  • Původ Jízdy králů je nejasný, podle etnografů pravděpodobně navazuje na pohanské iniciační rituály pro dospívající chlapce.
  • Aktéři jízdy, tedy král s doprovodem oblečeni do ženských krojů, pak podle nejznámější verze připomínají uherského krále Matyáše Korvína. Ten po porážce od vojsk Jiřího z Poděbrad v roce 1469 prchal z bojiště v přestrojení za ženu. Inspirací pro vznik Jízd králů ale bylo nejspíše více, připomínají se třeba družiny výběrčích daní slovanských knížat, které krajem objížděly po žních.
  • Hlavní postavou jízdy je král, kterým bývá chlapec ve věku deseti až 12 let. Kromě ženského oděvu je pro něj typická růže v ústech (aby nemohl mluvit) a pentle, které zakrývají jeho obličej. Doprovází jej družina mladíků zvaných „legrůti“, kteří krále ochraňují a také vybírají výslužku. Jak už označení příslušníků královy družiny napovídá, byli dříve členy doprovodu chlapci, odvedení v daném roce na vojnu. Nyní obvykle na koních jezdí ti, kdo v daném roce dovrší osmnácté narozeniny.
  • Jízda králů se stala inspirací řady umělců, mezi nimi je neznámější Joža Uprka. Výraznou roli pak hraje tento zvyk i v románu Milana Kundery Žert.

Výjimečný rok 2014: Tři obce, tři Jízdy králů

Jízda králů je zvykem, který se udržel už jen ve čtyřech obcích. Zatímco ve Vlčnově se jezdí každoročně, v Kunovicích už je to jednou za dva roky, v Hluku jednou za tři a ve Skoronicích jen nepravidelně při významných příležitostech. Letos se v jeden rok sešly hned tři Jízdy králů – v Kunovicích, Vlčnově a Hluku. V minulosti ale byla Jízda králů běžnou součástí života a ještě ve 30. letech minulého století se na Slovácku konala v každé větší vsi.

Slovácká tradiční Jízda králů se v roce 2011 dostala na seznam světového nehmotného kulturního dědictví. Na takzvaném Reprezentativním seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva již figurují desítky tradic z celého světa. Českou republiku zastupuje od roku 2005 slovácký tanec verbuňk a od loňského listopadu také masopustní průvody s maskami na Hlinecku a sokolnictví, které se kromě Česka týká i deseti dalších zemí.