Město jedné rodiny: Zlín a Baťa jedno jest

Zlín – Před 120 lety, v září 1894, se sourozenci Anna, Antonín a Tomáš Baťovi rozhodli ve Zlíně založit obuvnickou firmu. Baťovy závody pak ovlivnily podobu moderní tovární produkce a miliardy párů jejich obuvi se prodaly po celém světě. Především ale firma vtiskla městu nezaměnitelnou tvář. Ze Zlína se v meziválečném období stalo průmyslové centrum regionu a pětitisícové městečko se během pár let proměnilo v aglomeraci progresivní funkcionalistické architektury s 43 tisíci obyvateli. Podnikání obuvnického klanu ve Zlíně ode dneška připomíná výstava „K štěstí klíček je střevíček - Baťa“.

Podnikání, které v roce 1894 zahájila trojice sourozenců Baťových, převzal v roce 1908 plně na svá bedra Tomáš Baťa. Novou obuvnickou firmu následovali další místní podnikatelé a Zlín se na počátku století stal městem obuvi. Poválečnou krizi ve 20. a 30. letech ale přežila jen firma Tomáše Bati. Právě on začal během krize racionalizovat způsob výroby obuvi – stavěl moderní železobetonové fabriky, po vzoru Henryho Forda zavedl pásovou výrobu, která mu umožnila zvýšit produkci a snížit cenu. V září 1922 snížil cenu svých bot na polovinu, levnými výrobky rázem získal tisíce zákazníků, ovládl trh a stal se československým králem obuvi.

Tomáš Baťa s manželkou a synem Tomášem
Zdroj: ČTK

Rozvoj firmy znamenal i prosperitu pro město, které začalo získávat svůj funkcionalistický ráz. A to zejména poté, co se Tomáš Baťa stal v roce 1923 starostou Zlína. Začaly vznikat typické cihlové dělnické domky, vyrůstaly nové čtvrtě, školy, administrativní budovy a infrastruktura. Stavěly se ale i specifické stavby: obchodní domy, hotely, železnice, letiště a filmové ateliéry. Na řadě staveb se podíleli renomovaní architekti jako Jan Kotěra, Josef Gočár, František Lydie Gahura, Vladimír Karfík nebo Miroslav Lorenc.

Obytná zástavba vyrůstala podle vize anglických zahradních měst – místo nájemních domů byly stavěny menší domky v zeleni. Díky jednotnému investorovi prudká výstavba neprobíhala živelně, nýbrž byla koordinována podle urbanistického plánu. Obuvnický koncern zcela změnil podobu města: kolem roku 1900 měl Zlín jen několik tisíc obyvatel, v meziválečném období jich bylo přes 40 tisíc.

Ze svého úspěchu se ale Tomáš Baťa dlouho neradoval. V roce 1932 zahynul při letecké havárii a firmu převzal jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa. I on pokračoval v expanzi podnikání a zvelebování města. Dařilo se i prodeji v zahraničí, firma měla tisíce prodejen nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí a zaměstnávala více než 67 tisíc lidí. Zlín byl sídlem Baťovy světové obuvnické říše, městem, do kterého se sbíhaly nitky obchodních a výrobních kontaktů z takřka celého světa.

Brzy po vzniku Protektorátu Čechy a Morava opustil Jan Antonín Baťa Československo a vedení koncernu se částečně přesunulo do Kanady. V době komunismu se ze Zlína stal Gottwaldov, podnik Baťa v Česku skončil v rukou státu a fungoval pod značkou Svit.

Rodinnou tradici převzal po svém strýci Tomáš Baťa mladší, syn původního zakladatele. Většinu života prožil v zahraničí, hned po revoluci ale Československo navštívil a na svou vlast nikdy nezanevřel. Byl předsedou obchodního a průmyslového poradního výboru OECD pro transformaci zemí Střední a Východní Evropy a v této funkci se zasloužil o přijetí Česka a Slovenska do této organizace. Zemřel na podzim 2008 ve věku 93 let.

Baťovské výročí si Zlín ode dneška připomíná výstavou „K štěstí klíček je střevíček -Baťa“. Návštěvníci na ní uvidí stylizovanou prodejnu, ševcovskou dílnu z konce 19. století, reklamními slogany, plakáty a novinovou reklamou na obuv firmy Baťa. Osobnost zakladatele Tomáše Bati přiblíží vzpomínky jeho spolupracovníků. Poprvé bude také vystavena kolekce kreseb dámské obuvi z let 1937 až 1938.