Památník hrdiny Morávka je po šesti letech zpět u Prašného mostu

Praha Památník Václava Morávka se po šesti letech vrátil k Prašnému mostu v Praze 6. Člen odbojové skupiny Tři králové tam v roce 1942 padl v přestřelce s gestapem. Pomník před šesti lety z místa dočasně odsunula stavba tunelu Blanka. Současnou instalaci obohatily tři kameny, které připomínají i zbylé bojovníky Josefa Balabána a Josefa Mašína.

Legendární odbojová trojice posílala z protektorátu Čechy a Morava informace exilové vládě a připravovala sabotáže. Štábní kapitán Václav Morávek byl ze skupiny nejmladší a nejdéle unikal. Zahynul při přestřelce s gestapem u Prašného mostu 21. března 1942.

„Věřím v Boha a ve své pistole!“ znělo Morávkovo heslo. Na svět přišel 8. srpna 1904 v Kolíně a silně věřícím se stal především díky své matce. Po maturitě na gymnáziu studoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a v roce 1925 nastoupil do československé armády jako poručík dělostřelectva, později se stal štábním kapitánem. Kromě zbraní výtečně ovládal i koně, s nimiž v mládí vybojoval řadu cen v prestižních jezdeckých soutěžích. 

Demobilizaci v říjnu 1938 nesl Morávek těžce stejně jako jeho přítel Josef Mašín, kterého museli odvléct z pozic na hranicích násilím. Oba se odmítli smířit s okupací. Morávek se nechal naverbovat jako zpravodajský důstojník podzemní vojenské odbojové organizace Obrana národa a po převelení do Prahy se spolu s Mašínem a Josefem Balabánem stal členem její slavné zpravodajsko-sabotážní skupiny Tři králové.  

Trojlístek se proslavil zorganizováním pumových výbuchů na území Německa, v Lipsku, Mnichově a Berlíně. Při diverzní akci v únoru 1941 na berlínském Anhaltském nádraží jen náhodou unikl smrti budoucí muž číslo dvě Třetí říše Heinrich Himmler. Jeho vlak byl ale kvůli poruše odkloněn jinam. Tři králové zakládali požáry v továrnách, házeli výbušniny do tendrů s uhlím, čímž zničili desítky lokomotiv. Dokonce se jim dařilo ukrývat výbušniny ve vagónech s uhlím, kterým byly zásobovány italské parníky.   

V protektorátu na ně proto začal nelítostný hon. Už v prosinci 1939 vtrhlo gestapo do bytu Morávkovy matky v Kolíně. Morávek ale stihl opustit město a od té doby se skrýval v anonymnější Praze. Měnil adresy, jezdil do Jugoslávie pro výbušniny, snažil se získávat informace pro zahraniční odboj jak od předsedy vlády Aloise Eliáše, tak od obyčejných lidí i českých gestapáků.

Legendární odbojová skupina Tři Králové - Josef Balabán, Josef Mašin a Václav Morávek
Zdroj: ČT24
Autor: ČT24

Na jaře 1941 se ale nad Třemi králi začala stahovat mračna. V dubnu byl dopaden Balabán a v květnu i Mašín. Morávkovi se podařilo z bytu jen s velkým štěstím uniknout. Nadále udržoval kontakty s jedním z nejdůležitějších předválečných agentů Paulem Thümmelem, známým jako A-54, a vysílal do Londýna. V polovině března 1942 ještě navázal spolupráci s paraskupinou Silver A a jejím velitelem kapitánem Alfrédem Bartošem. Byl ale čím dál více osamocen a chyběly mu peníze. 

Gestapo v té době již s jistotou vědělo, že Thümmel za obrovské honoráře donášel informace Morávkovi, a pracovníka vojenské výzvědné služby abwehru přimáčklo ke zdi. Zda se o podvečerní schůzce 21. března 1942 u Prašného mostu dozvěděla tajná policie z Thümmelových úst, se neví. Na Morávkova spolupracovníka tam nicméně číhali němečtí policisté. Morávek, který spěchal svého spolubojovníka varovat, se dostal pod palbu, v níž zahynul. „Oni moc dobře věděli, že to byla v podstatě ztracená bitva, která je ohraničená poměrně krátkým časem. Přesto se do toho pustili s velkou vervou a odhodláním,“ řekl při odhalení památníku náčelník generálního štábu Petr Pavel.

V roce 1992 byl Morávek oceněn Řádem M. R. Štefánika II. třídy in memoriam

Morávkova smrt předznamenala konec slavné etapy nekomunistického protifašistického odboje, jehož poslední okamžiky ukončily salvy popravčích čet koncem června 1942 na střelnici v Kobylisích. Mezi popravenými byl i Josef Mašín (Josef Balabán byl popraven už za prvního stanného práva v říjnu 1941). Morávek byl po válce povýšen do hodnosti podplukovníka in memoriam, v roce 2005 do hodnosti brigádního generála in memoriam. V roce 1992 byl oceněn i Řádem M. R. Štefánika II. třídy in memoriam.