Kdybychom EU neměli, museli bychom si ji vymyslet, míní ekonom Tomáš Sedláček

„Kdybychom Evropskou unii neměli, museli bychom si ji vymyslet,“ zaznělo z úst ekonoma Tomáše Sedláčka na konferenci Česko na evropské křižovatce v DOXu. Pro většinu lidí jsou přitom jednotný společný trh a hodnoty EU abstraktními pojmy. Veřejnost se také snadno chytá na negativní emoce, bojí se šíleného byrokratického aparátu, který ani nikdy neviděla. „Lidé neslyší na volné hranice, protože nemají peníze na cestování,“ upozornil na konferenci sociolog Martin Buchtík.

Video Evropské dialogy Václava Havla - Česko na evropské křižovatce
video

Evropské dialogy

Podle ekonoma Tomáše Sedláčka je členství v Evropské unii pro Česko i další členské státy jednoznačně pozitivní. Kdyby dosud neexistovala, „museli bychom si ji vymyslet v podobné formě, jakou ji známe,“ konstatoval. 

Podle něj přitom není představitelné, že by Česko i další členové přežili poslední výraznější krize sami, bez členství v Unii. Například finanční krize pro nás měla jednu obrovskou zprávu, že nelze odstřihnout kus světa. „Jsme spolu prorostlí jako krkovička,“ prohlásil na konferenci Tomáš Sedláček.

Ani běženeckou krizi podle Sedláčka nebylo v lidských silách řešit na úrovni státu. Podobně se nedá na úrovni státu řešit ekologická krize a regulace digitálních technologií. Stejně tak státy samy o sobě jsou krátké na velké monopoly, jako je třeba Airbnb, Uber, Microsoft, Google nebo Cambridge Analytica.

Představa, že sbližování států končí celní unií, je podle Sedláčka lichá. „Když máte celní unii, musíte mít zároveň společnou hospodářskou politiku vůči třetím zemím. A tím pádem musíme mít společnou zahraniční politiku vůči třetím zemím, což z praktického hlediska znamená, že musíme mít podobnou administrativu,“ říká Sedláček. Jeden stát nemůže omezovat dovozce třeba tím, že by jim kladl byrokratické bariéry.

Referendum o EU? Unii vnímáme negativněji než Britové

Podle dat Eurostatu Česko dlouhodobě spolu s Řeckem vnímá Unii nejvíce negativně z členských států. Dokonce ještě více než Velká Británie. Přesto podle sociologa a ředitele agentury STEM Martina Buchtítka by lidé v tuto chvíli hlasovali „pro“ setrvání v EU. Dodává, že jiný výsledek by byl před dvěma lety. Názor české veřejnosti reaguje na aktuální dění.

O výsledku referenda by rozhodovala negativně laděná emotivní témata, na která veřejnost mnohem více slyší. Tyto negativní emoce podle Buchtíka vytváří jakési podhoubí hluboko zakořeněnému názoru, že EU nám vlastně nic dobrého nepřináší.

Nicméně Buchtík přiznal, že na výsledku případného referenda by měla do značné míry vliv náhoda. Jinými slovy by rozhodlo, kdo by zrovna přišel k volebním urnám.

Jak zahýbe brexit evropským veřejným míněním o Unii, se ještě uvidí

V tuto chvíli se brexit podle sociologa Buchtíka ani v jednom ze států EU neodrazil na veřejném mínění o Unii. Nicméně se zatajeným dechem se čeká, jaké budou podmínky a reálný dopad.

„Myslím si, že v momentě, kdy by se ukázalo, že brexit je ‚v poho‘, projevilo by se to kladným názorem na odchod z EU hlavně v euroskepticky laděných státech,“ uvedl Buchtík.

Nicméně není možné, aby Británie na brexitu vydělala, upozorňuje ekonom Tomáš Sedláček s tím, že to dokazují všechny propočty. „V Británii se nejmíň na sedm let zacyklí do zbytečného maglajze, jehož výsledkem bude, že v nejlepším případě se pro Spojené království nic nezmění,“ doplnil Sedláček.

Se zdviženým prstem přitom varoval, že teprve až Velká Británie z EU vystoupí, teprve pak bude muset poslouchat onen „bruselský diktát“, kterým i proti-unijní čeští politici často argumentují.

Odchod z EU přináší Velké Británii podle účastníků konference problémy, které nečekala. Nejen, že si musí vymezit spolupráci s unijními zeměmi, ale vyskytly se problémy například kolem hranice mezi Severním Irskem a Irskem.

Vyvstaly také nové otázky kolem tragického konfliktu, který trval od konce 60. let do roku 1998, kdy byla uzavřená belfastská Velkopáteční dohoda. Místní mají ještě v živé paměti násilnosti kolem situace na hranici, kterou už považovali za definitivně vyřešenou.

Jak vysvětlit veřejnosti, že EU je přínosem pro všechny?

Česká společnost je ve vztahu k EU velmi polarizovaná, čehož využívají populistické politické strany. Podle novinářky týdeníku Respekt Andrey Procházkové na české politické scéně a veřejném prostoru chybí osobnost, která by srozumitelně zdůrazňovala přednosti našeho členství v Unii.

„Když se bavíme o výhodách EU, zmiňujeme studium v zahraničí, cestování, možnost práce v dalších členských zemích, export a jednotný trh. Vyjmenováváme příklady, o kterých třetina lidí v ČR neuvažuje,“ podotkl Martin Buchtík s tím, že lidem často chybí peníze na cestování.

Jednotný trh je podle něj pro velkou část veřejnosti abstraktní kategorií, jež si nedovedou konkrétněji představit. EU se tak zdá lidem na místní úrovni vzdálená, a proto ve veřejnosti snadno rezonuje kauza kolem aféry s tuzemákem, který chce EU zakázat. (Evropská komise v dubnu výjimku na ochucování českého a slovenského tuzemáku rumovým éterem prodloužila o dalších 5 let – pozn. red.)

Názorové postoje na EU se v ČR liší podle regionů. V malých regionech a obcích je úplně jiná nálada než ve velkých městech. „Lidé na místní úrovni řeší konkrétní velice pragmatické problémy – například dotace na školku a podobně. Právě této části obyvatelstva je důležité vysvětlit, proč je dobré členství v Unii a co konkrétního jim to přináší,“ vysvětlil z vlastní zkušenosti předseda spolku Mladí občané Václav Kříž.

Velkou roli ve vnímání Evropské unie hraje i národní identita. Jako příklad za všechny uvedl Kříž Čechy žijících v Sudetech, z nichž část dojíždí do Německa za prací. „Stále nevnímají, že jedou do Evropy jako do prostoru, který sdílejí a patří jim. Mají pocit, že jezdí za prací do ciziny a z tohoto pohledu EU podporují,“ uvedl Kříž s tím, že jakmile se do diskuse o EU promítne národní identita, tedy emoční rovina, objevují se argumenty, které známe z vysoké politiky: „EU nás reguluje, omezuje, byrokratický aparát a další,“ přitom s tím velká část veřejnosti nemá osobní zkušenost, popisuje Kříž.

„Diskuse o EU u nás mi trochu připadá, jako když se bavíme s cizincem, který umí jen svou rodnou řeč. Říkáme to pomalu a nahlas. Snažíme se zbytek populace přesvědčit stále stejnými logickými argumenty, ale oni mluví jiným jazykem a nerozumí nám,“ podotkl sociolog Buchtík.

Řešením je podle něj najít dostatečné spektrum argumentů, kterými bychom přesvědčili i tu část populace, jíž chybí úspory na cestování, nezná jazyky, nevidí v EU nějakou větší perspektivu pro svůj život. „Měli bychom na tyto lidi mluvit jejich řečí a zdůrazňovat třeba mír,“ navrhl Buchtík s tím, že je to vysoká hodnota, jež vyvolává ohlas.

„Musíme se zamyslet, co těmto lidem můžeme dát: lepší jídlo, vajíčka, opravenou D1, v příhraničí by mohly vzniknout nějaké české czech pointy, aby místní nemuseli jezdit do krajských měst na nejbližší úřad,“ doplnil Buchtík s tím, že konkrétních bodů, jež by se daly dělat, je hodně.