Veselý: V Sýrii se rozdělují sféry vlivu. Turecko postupuje v této velmocenské hře obzvlášť cynicky

Krátce poté, co vládnoucí režim Bašára Asada zahájil v provincii Idlib ofenzívu proti zbytkům povstalců a teroristických skupin, se do hry v severní Sýrii výrazně vložilo i Turecko. Zahájilo operaci na území sousední severosyrské oblasti Afrín ovládané kurdskými milicemi známými pod názvem Lidové obranné jednotky, zkráceně YPG.

Jeden z bojovníků Svobodné syrské armády, který pomáhá turecké armádě v tažení
Zdroj: Reuters Autor: Khalil Ashawi

Současná vlna bojů je logickým pokračováním „scelování“ sfér vlivu v Sýrii poté, co zde byla zlomena moc samozvaného Islámského státu (IS). Na jedné straně tak v dnešní Sýrii postupně teritoriálně expanduje syrský režim a na východě země též syrští Kurdové. Na straně druhé stojí sousední Turecko, které by z pasivního přihlížení ofenzívě vládnoucího režimu a růstu moci tamních Kurdů nic nezískalo.

Je velmi pravděpodobné, že současná turecká ofenzíva v Afrínu, jakkoliv byla otázkou času, byla urychlena úspěšným postupem syrské armády v provincii Idlib a záměrem USA vycvičit ze syrských Kurdů pohraniční sbor, v němž bude 30 tisíc osob a jehož základem má být kurdsko-arabská aliance milic známá pod zkratkou SDF (Syrské demokratické síly), přičemž milice YPG hájící Afrín je její významnou součástí.

Je nasnadě, že celá šaráda se nemohla odehrát bez předchozí delikátní dohody s Ruskem, které syrský režim a částečně i syrské Kurdy podporuje. Ruská federace totiž před začátkem turecké ofenzívy jednak nad Afrínem kontrolovala vzdušný prostor a jednak měla v dané oblasti dislokováno několik set mužů. Ty bylo třeba z místa nadcházejících bojů stáhnout.

Jediným trpně bezradným pozorovatelem vývoje v oblasti provincie Idlib a sousedního Afrínu jsou tak USA podporující syrské Kurdy ve snaze zamezit návratu IS, vytvořit protiváhu vládnoucímu režimu a omezit regionální vliv Íránu. Tlak, jenž je v tomto případě Washington schopen a ochoten na Ankaru vyvinout, je na rozdíl od pozice Rusů příliš slabý na to, aby se nedal přehlédnout.

Olivová ratolest symbolizuje boje, rozhodně ne mír

Válkou zubožená Sýrie toho na poli propagandy zažila nepochybně víc než dost. V případě mocenské přetahované na severu této země je však situace obzvláště cynická.

Turecká ofenzíva proti Kurdům v Afrínu, kteří dříve úspěšně absolvovali těžké boje proti takzvanému Islámskému státu, totiž nese název „Olivová ratolest“. Na humanitární úrovni je přitom jejím výsledkem podle OSN zatím 15 000 uprchlíků a ohrožení bezpečnosti 300 000 dalších osob.

Postup syrské armády v provincii Idlib spojený s nuceným přesunem dalších více než 270 000 civilistů v zimních podmínkách se pro změnu odehrává na teritoriu, jež Rusko již dříve označilo za „deeskalační zónu“, v níž by se intenzivní boje odehrávat neměly. Paradoxně zní i to, že se kontrolu Afrínu z rukou Kurdů snaží dostat vedle Turků také jednotky Svobodné syrské armády, které do země vstoupily přes tureckou hranici. Operace „Olivová ratolest“ je tak vše, jen ne šíření svobody mírovou cestou.

Jednotliví aktéři konfliktu se rovněž usilovně obviňují z terorismu či jeho podpory. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan‏ tak snahu USA vybudovat z Kurdů pohraniční sbor označil za sestavování „teroristické armády“. Boj s milicemi YPG je pro něj pak bojem s teroristy.

Z pohledu syrského prezidenta Bašára Asada je to však právě Turecko, kdo operací v Afrínu terorismus podporuje. Bez pozornosti by nemělo zůstat ani kurdské obviňování Turecka z toho, že v řadách jím podporovaných bojovníků v Sýrii jsou osoby napojené na teroristické organizace al-Káida a IS.

Toto šermování se slovem terorismus je však pro propletenec vzájemných vztahů a animozit v Sýrii dnes již druhořadé. Užitečnější je konflikt vnímat jako vytváření geopolitických sfér vlivu a nárazníkových pásem.

Štafeta zmaru

Je krutou realitou dnešního Blízkého východu, že na sebe jednotlivé ozbrojené konflikty navazují doslova v těsném sledu. Jen co se tak v Iráku podařilo zlomit moc IS, rozhořel se konflikt mezi centrální vládou a severoiráckými Kurdy. V Sýrii zase na boj s islamisty bezprostředně navázala „vyčišťovací operace“ režimních sil v Idlibu a hned nato další, již třetí, turecká invaze do severní Sýrie, tentokrát v Afrínu.

Není přitom bez významu, že na některých místech Sýrie se kvůli tomu opět přesouvá fronta oblastmi, které v uplynulých letech již prošly celou řadou bojů a útoků zahrnujících nejrůznější kombinaci místních bojůvek, teroristických organizací a intervenujících velmocí. Materiální a zejména lidská cena takového konfliktu spojená s faktem, že země zůstává rozdělená, činí ze Sýrie budoucí zásobárnu teroristických rekrutů bez ohledu na to, kudy zrovna povede ta která demarkační čára.

Profil

Jan Veselý

Jan Veselý je arabistou, který se regionu Blízkého východu a severní Afriky věnuje od roku 2006. Postupem času se začal specializovat na politické a bezpečnostní dění s důrazem na teritorium Sýrie, Libanonu a Libye. Je absolventem magisterského dvouoboru arabistika-historie (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy), bakalářského oboru politologie a mezinárodní vztahy (Fakulta sociálních věd UK) a na něj navazujících bezpečnostních studií. Hojně spolupracuje s médii včetně ČT24 a Českého rozhlasu, kde problematiku Blízkého východu a severní Afriky popularizuje.