Neposlechli jsme jazykovědce. A tak máme prezidenty miss či topenářů

V roce 1990 vydali čeští jazykovědci doporučení, aby bylo slovo „prezident“ vzhledem k návratu vážnosti (a respektované osobnosti) do tohoto úřadu napříště spojováno pouze s hlavou státu. Jako by prorocky tušili, že s prezidenty se u nás doslova roztrhne pytel. I Václav Havel rád říkal, že ho fascinují prezidenti soutěží krásy a podobně.

Pražský hrad
Zdroj: ISIFA/VLP/Divíšek MArtin

Ale pokud pomineme různé opravdu bizarní prezidenty (jako je při vší úctě třeba prezident Cechu topenářů a instalatérů České republiky), pak máme i tak s označením prezident poněkud problém. Rádi označujeme vše maximálně oficiálně, a proto často mluvíme o „prezidentovi České republiky“. Není to ale správné! Ústava – nejvyšší zákon státu – hovoří výlučně o „prezidentovi republiky“.

Mimochodem – tak se funkce hlavy státu oficiálně a úředně nazývala vždy, jen s drobnou změnou písmenka „s“ za „z“, ať už se naše republika jmenovala jakkoliv. Výjimku tvořil takzvaný protektorát Čechy a Morava a jeho „státní president“.

Oslovení „pane prezidente“ je bohužel – jak už řečeno výše, často nadužíváno u funkcí šéfů různých profesních či jiných sdružení a asociací. U hlavy státu je jasné, jak toho, kdo tuto funkci zastává, oslovovat – jak jinak, než „pane prezidente…“

Co ale dělat u exprezidenta? Tato otázka se objevila po odchodu Václava Havla. A přitom je ve slušných zemích zcela jasně vyřešena: demokraticky zvolený prezident v demokratickém státě se výrazem „pane prezidente“ oslovuje i po odchodu z funkce. Pokud se o něm mluví, může se mluvit jako o bývalém prezidentovi či exprezidentovi, oslovení by mělo zůstat takové jako v dobách, kdy mandát vykonával.

A není v tom skryté žádné politické přesvědčení, jak se mohli domnívat odpůrci Václava Havla, když jej někdo právě takto oslovoval. Vždyť právě tak, tedy: „… pane prezidente Havle…“ oslovil svého předchůdce Václav Klaus na úvod svého inauguračního proslovu v březnu 2003. A ihned dovysvětlil, že právě tak je ve světě běžné oslovovat bývalé hlavy státu.

Dodejme, že právě tak by měl být oslovován i on. Je to oslovení velmi zdvořilé, ale bezpříznakové. A ještě něco: jak oslovovat již zvoleného prezidenta, který se ještě neujal úřadu? Nepochybně také „pane prezidente…“, vždyť byl právě do funkce prezidenta zvolen, byť se jí de iure ujme až za čas.