Syrský blog: USA se vrací do porcování Sýrie

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan běsní. První americká várka těžkých zbraní určených pro kurdské milice a jejich spojence už vyjela ze sousedního iráckého Kurdistánu a zamířila na sever Sýrie. To, o čem se dlouho mluvilo, že by dokázalo významně zamíchat kartami na Blízkém východě, se nyní stává skutečností.

Zdroj: Markéta Kutilová/Lenka Klicperová

Nejde však o žádnou rychlou akci v režii administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa. Podpora USA pro syrské Kurdy se vyvíjí postupně – od zapojení vojenských expertů, přes letecké bombardování, budování amerických základen a letišť na kurdském území, až po nynější dodávky kulometů, obrněných transportérů a dalších zbraní.

Každou zbraň dodanou syrským Kurdům vnímá Erdogan jako přímé ohrožení Turecka. „Doufáme, že tuto chybu USA okamžitě napraví,“ řekl. Přitom vztahy mezi oběma prezidenty byly zatím dobré a Trump dokonce Erdoganovi blahopřál k vítězství v referendu, které utužilo jeho moc v Turecku. USA a Turecko jsou zapleteny do syrské války od jejího počátku, byť podporují skupiny, které často bojují proti sobě.

Kurdské jednotky YPG
Zdroj: Markéta Kutilová/Lenka Klicperová

Svědci: V boji o Kobani pomohli Turci islamistům 

Do syrského Kurdistánu jezdíme opakovaně od roku 2015 a sledujeme tamní vývoj „na vlastní oči“. Proto pro nás není současný krok USA zase tak velkým překvapením.

Ony námluvy mezi syrskými Kurdy a USA začaly už dávno předtím. Ještě za Baracka Obamy, na počátku roku 2015, USA bombardovaly pozice samozvaného Islámského státu ve městě Kobani, o které Kurdové do té doby marně bojovali.

Město leží na hranicích s Tureckem a podle svědectví tamních Kurdů nechalo Turecko projet tanky IS přes svoje území, aby mohly zaútočit na Kobani ze severu, což nikdo nečekal. Kurdové volali o pomoc do celého světa. Turecko však nechtělo o bombardování IS v Kobani ani slyšet. Letecké údery ve finále rozhodly o porážce IS v Kobani. Bylo to poprvé, kdy USA poskytly syrským Kurdům a jejich milicím YPG/YPJ vojenskou, byť jen leteckou podporu. Tu jim poskytují dodnes.

Novinářky Lenka Klicperová (vlevo) a Markéta Kutilová
Zdroj: Archiv

Problematická marxistická ideologie

Krátce poté začaly USA u Kobani budovat letiště a vojenské základny. Další základna vyrostla v oblasti Rumajlá, blízko hranic s Irákem. USA do syrského Kurdistánu vyslaly několik set svých speciálů. Během našich cest jsme tam americké vojáky běžně potkávali, ale měli jsme zákaz s nimi mluvit nebo je fotit. Američané nestáli o medializaci svého účinkování.

Významnou roli sehráli i v dobývání města Manbič, které dva roky kontroloval IS a které Kurdové dobyli loni v červenci. Tehdy už se mluvilo o přímém zapojení Američanů do bojů. „Obsluhovali zejména těžké zbraně,“ potvrdil náš zdroj, který se dobývání účastnil a nechtěl být jmenován. Ukázal i fotografie speciálních jednotek amerických vojáků. Američané tam také vybudovali polní nemocnice pro zraněné vojáky i civilisty.

Syrské Kobani
Zdroj: Markéta Kutilová/Lenka Klicperová

Syrským Kurdům dlouhé roky nechtěl nikdo zbraně dodávat – jednak kvůli jejich marxistické ideologii, ale zejména kvůli napojení na Kurdskou stranu pracujících (PKK), kterou Turecko považuje za teroristickou organizaci. PKK je zodpovědná za spoustu teroristických útoků v Turecku a je de facto ve válce s Tureckem.

PKK syrské Kurdy ovládla i ideologicky. Obojí se řídí marxistickou ideologií zakladatele PKK Abdalláha Očalana, který je nyní v tureckém vězení na doživotí. PKK je silná i v tureckém Kurdistánu a Turecko se samozřejmě bojí, aby si Kurdové nechtěli vytvořit nezávislý Kurdistán. Dost na tom, že se o to nyní pokouší Kurdové v Iráku, kde si autonomii na bagdádské vládě vybojovali již na začátku devadesátých let. Kurdové ze všech oblastí Blízkého východu sní o samostatném Kurdistánu. Ten je však zatím jen utopií, a to zejména pro nejednotnost samotných Kurdů.

Zdroj: Markéta Kutilová/Lenka Klicperová

Syrští Kurdové založili vlastní milice v roce 2014 v reakci na rozpínavost Islámského státu, který syrský Kurdistán zabíral raketovou rychlostí. „Zbraně si kupujeme sami – buď od válčících skupin tady v Sýrii nebo od obchodníků se zbraněmi,“ říkal nám vloni jeden z velitelů YPG ve městě Hasaka Levand Rožava. 

Česko nepomohlo

Kurdové vysílali svoje zástupce do celého světa, aby vyjednali pomoc, politickou podporu i výzbroj a munici. Jejich lobbisté zamířili do Bruselu, zastoupení si otevřeli v Moskvě a zaměřili se i na Českou republiku. Vyslali sem velitelku ženských milic Nasrín Abdulláhovou a doufali, že Česko, země s komunistickou minulostí, pro jejich marxistickou ideologii bude mít pochopení. V Praze dokonce YPG/YPJ otevřely svoji kancelář.

Jenže jejich naděje v českou pomoc byly zbytečné. „Česká republika a její vláda neuznává tzv. syrský Kurdistán jako nezávislou či autonomní státní entitu, tj. subjekt mezinárodního práva a následkem toho neuznává ani jakoukoli její politickou reprezentaci,“ to je oficiální stanovisko Ministerstva zahraničí ČR.

Ženské milice YPJ
Zdroj: Markéta Kutilová/Lenka Klicperová

Zbraňovou podporu Česko posílá do sousedního iráckého Kurdistánu pro tamní pešmergu. Vztahy iráckých a syrských Kurdů jsou napjaté, rozděluje je jiná ideologie a jiné politické cíle. „Od České republiky se nám nedostalo nakonec vůbec žádné pomoci, bohužel,“ potvrdila nám Abdulláhová v listopadu během vyhlášení ofenzivy na město Rakká, které je baštou IS v Sýrii. 

Turecká přesilovka

Poslední, po čem Erdogan touží, je mít na severu Sýrie silné Kurdy. Navíc teď, když si tam Turecko rozehrálo vlastní silnou hru a vytvořilo dokonce svou enklávu kolem města Džarábulus. Tady Turecko ovládá různé milice včetně několika skupin Svobodné syrské armády (SSA), které zde plní zájmy Turecka. Mimo jiné mají bránit Kurdům, aby spojili kanton Kobani a Afrín, tedy aby Kurdové ovládli celý pás podél hranic s Tureckem.

Zdroj: Markéta Kutilová/Lenka Klicperová

Nedávno zde vznikla nová vojenská koalice, kterou zformovalo právě Turecko a podporuje ji. Jejich hlavním cílem má být boj s IS a Kurdy. Jmenuje se First Corps a sdružuje několik skupin Svobodné syrské armády a dalších. „Máme kolem 10 tisíc bojovníků a výcvik i zbraně máme od Turecka,“ uvedl velitel skupiny Kanan al-Homsi.

Navíc Turecko podporuje rebely ovládající provincii Aleppo, jimž dominují sunnitské islamistické skupiny v čele s An-Nusrou, odnoží Al-Kájdy. Ideologický vůdce Nusry Abdalláh al-Muhajsíní se nechal v proslovu z února 2017 slyšet, že „v Sýrii chtějí nastolit novou Otomanskou říši a chtějí, aby se v Sýrii platilo tureckými lirami.“ Sice v poslední době se objevují zprávy o rozporech mezi Erdoganem a vůdci An-Nusry, ale to může být jen dočasné.

Ženské milice YPJ
Zdroj: Markéta Kutilová/Lenka Klicperová

Na severu Sýrie operuje kolem 80 islamistických skupin, a bez podpory Turecka by mohly fungovat jen těžko – právě přes hranice s Tureckem sem proudí zahraniční bojovníci, zbraně a spotřební zboží.

Tito a další povstalci tak dál účinně bojují s režimem Bašára Asada a zároveň zde na severu Sýrie vytvářejí jakýsi sunnitský stát, podobný Islámskému státu. Od něj se sice oficiálně An-Nusrá distancovala, ale vojenský šéf Muhammad al-Džulání má stále na IS silné vazby. Ostatně Džuláního vyslal do Sýrie na počátku revoluce 2011 sám Abú Bakr al-Bagdádí, šéf IS, aby zde založil jejich pobočku. Nyní Nusra vytvořila v syrské provincii Idlib novou silnou formaci a znovu se přejmenovala – tentokrát na Tahrír aš-Šám. Pohltila do sebe navíc na sedmdesát dalších menších džihádistických skupin.

Společnou hranici má Turecko i s IS.  Podle amerického časopisu Foreign Policy hranici z Turecka na území IS překročilo už 17 000 zahraničních bojovníků. Turecko spolupráci s IS odmítá. 

Zdroj: Markéta Kutilová/Lenka Klicperová

Návrat Američanů

USA se přes Kurdy vrací do syrské války v plné parádě. „Vždy předtím v Sýrii vsadili na špatné koně. Od počátku revoluce si USA vždy vybrali nějakou skupinu SSA, kterou podporovaly, jenže ti pak prodali zbraně nebo přeběhli jinam,“ řekl nám Džamšíd, velitel jedné ze skupin SSA. Se zbytky své jednotky se raději připojil ke kurdským SDF (Syrské demokratické síly).

SDF nyní funguje jako koalice více než třiceti skupin, včetně arabských, křesťanských či turkmenských. Součástí jsou i kurdské a křesťanské ženské milice a skupiny SSA. Tím se snaží světu ukázat, že jim nejde jen o Kurdy. „Jejich hlavním cílem je šířit ideologii Abdalláha Očalana, je jedno, zda mezi Kurdy nebo Araby,“ řekl nám jeden vysoce postavený politik v oblasti.

Jisté je, že společná ideologie spojuje, a Kurdové tak dokázali, že jsou schopni táhnout za jeden provaz s Araby a dalšími etniky, bez ohledu na náboženství, stačí, když je spojuje stejná ideologie a společný nepřítel. Z území ovládaného Bašárem Asadem však zaznívají hlasy, že Arabové bojují v SDF pouze proto, že jsou Kurdy placeni.

Syrští Kurdové vyhlásili autonomii na vládě v Damašku, ale opakují, že nechtějí nezávislost. S režimem Bašára Asada spolupracují, probíhají mezi nimi jednání, která nejsou v regionu zase takovým tajemstvím. Považují Asada sice za nepřítele, ale zároveň se bojí letectva režimu. Navíc jsou ekonomicky závislí na oblastech, které kontroluje režim, i na vládě v Damašku. Asadovo vojsko stále ještě ale kontroluje letiště v Kámišlí, což je hlavní město Rožavy (syrský Kurdistán), a je dost pravděpodobné, že se tam teď budou potkávat Američané s Rusy.

Ať už bude další vývoj jakýkoliv, jedno je jisté – v Sýrii ještě bude hodně horká půda a na hřišti zvaném Sýrie budeme i nadále sledovat trojboj Rusko–USA–Turecko za přispění Íránu (na straně Asada a Ruska) a Saudské Arábie a Kataru (na straně Turecka a povstalců). Porcování Sýrie pokračuje a ještě velmi dlouho bude.

Markéta Kutilová a Lenka Klicperová
Profil

Markéta Kutilová a Lenka Klicperová

Lenka Klicperová (vlevo) a Markéta Kutilová jezdí jako novinářky několik posledních let do válečných oblastí v Sýrii a Iráku. Snaží se dokumentovat válku proti Islámskému státu a další válečné konflikty v oblasti. Pro Reportéry ČT natočily z oblasti několik reportáží (Válka na Eufratu, Kobaní povstává z popela, V zajetí džihádistů, Bitva o Mosul). Ze svých cest do oblastí syrského Kurdistánu napsaly dvě reportážní knihy Islámskému státu na dostřel I. a II. Jsou držitelkami několika ocenění v soutěži Czech press photo. Na pomoc lidem ve válečné Sýrii založily veřejnou sbírku www.soskobani.cz , z níž podporují několik škol zničených během bojů s IS.

Jsou spoluautorkami dokumentárního filmu Nezlomené, na kterém se podílely rovněž Jarmila Štuková a Olga Šilhová. Jsou členkami spolku Femisphera. Cílem Femisphery je prostřednictvím publicistické činnosti, fotografie a filmu dokumentovat problematiku života obyvatel rozvojových zemí a válečných oblastí s důrazem na ženská témata.