Mediální válka o Sýrii je soubojem PR agentur, manipulací a propagandy

V Sýrii byly zabity během sedmi let trvání konfliktu desítky novinářů - jak místních, tak zahraničních. Syrská válka se stala nejhůře mediálně pokrývaným konfliktem na světě - i přesto, že stále dominuje světovým zprávám. Mediálních manipulací se dopouští všechny strany konfliktu a nezávislých informací z místa je zoufale málo.

Markéta Kutilová
Zdroj: Markéta Kutilová

Skvělý pohled do továrny na zprávy o Sýrii nabízí poslední chemický útok, který se stal ve městě Chán Šajchún na severu země, v provincii Idlíb. Několik měsíců jsme mohli sledovat i mediální bitvu o Aleppo.

V obou případech šlo o boj armády Bašára Asada (podporovaného Ruskem a Íránem) s rebely, které v průběhu války ovládly sunnitské džihádistické skupiny (podporované Tureckem, Saúdskou Arábií a Katarem).

Západní média však přinášela zprávy, videa a fotky téměř výhradně z oblastí, které jsou pod kontrolou rebelů. Ti tam mají dostatek kameramanů, fotografů a dalších PR specialistů, kteří dokážou denně produkovat desítky materiálů. Ty stačí jen převzít a publikovat - samozřejmě bez poplatku.

Mají i svoje PR agentury a mediální centra. A tak byl svět zaplaven obrázky mrtvých a zkrvavených dětí, které byly vytahovány z trosek chlapíky v bílých helmách - v důsledku bombardování syrskou, Rusy podporovanou armádou.

Člověk z toho pak měl pocit, že takhle to vypadá v celé Sýrii, případně v celém Aleppu. Přitom na území, které rebelové ovládli, žije několik set tisíc obyvatel - včetně několika tisíc džihádistů a jejich rodin.

Během bitvy o východní Aleppo propaganda džihádistů tvrdila, že v Aleppu trpí hlady čtvrt milionu civilistů. Nakonec se ukázalo, že jich bylo 90 tisíc (možná ještě méně) a dobrou polovinu z nich tvořili bojovníci a jejich rodiny.

Džihádistické PR se totiž naučilo skvěle zneužívat utrpení civilistů, kteří žijí pod jejich kontrolou - často proti své vůli. Ve zbytku Sýrie však žije okolo 15 milionů lidí, o jejichž utrpení se téměř nemluví.

Poslední zbytky umírněné opozice tzv. Svobodné syrské armády (dnes tzv Syrská koalice) jsou už jen na jihu v oblasti Daráa a malé územní celky v provincii Idlíb a Hamá. I oni bojují s armádou Asada, i tam umírají mrtví. Ale kdo o nich mluví nebo informuje? Jejich web a PR jsou prostě, upřímně řečeno, nudné. Samozřejmě, že i tam umírají děti, ženy…jenže nemají dobré PR a tak o tom téměř nikdo nemluví.

Revoluce ukradená džihádisty

V okolí Idlíbu operují desítky milic, které jsou většinou džihádistické - prosazují saláfismus - tedy radikální směr sunnitské větve islámu. Tyto džihádistické skupiny bojují proti Asadovi a zároveň často i mezi sebou.

Jedno mají ale tyto skupiny společné - zdroje financování a logistické podpory, která jim plyne ze sousedního Turecka. Přes Turecko přichází také podpora ze Saúdské Arábie a Kataru.

Na rozdíl od IS neukazují tito syrští rebelové jen násilí, ale hlavně utrpení - a hle, ono to funguje ještě líp. K dokonalosti všeho vidíte všude na fotkách jejich záchranáře - tzv. Bílé helmy - na něž ve světě běží velký fundrising.

Člověk neznalý situace má ze zpráv pocit, že Bílé helmy pracují v celé Sýrii, a ne jen na malém území pod kontrolou skupin, které vyznávají radikální islám.

Většinu z nich do světa vypouštějí mediální agentury provozované právě rebely z Idlíbu. Videa nesou označení EMC (Edlib Media Center), Smart agency, Thiqa agency a dalších mediálních kanálů přímo napojených na rebely a jimi sycených.

Fotografie z místa útoku si můžete pohodlně stáhnout z google disku EMC. Mediální servis je zajištěn dokonale. Do Idlíbu nemusíte jezdit a vystavovat se tak jakémukoliv riziku, idlíbští novináři vše připraví na klíč.

Jedním z mála novinářů, kteří se v posledních letech odvážili pracovat v Idlíbu, byl Španěl Antonio Pampliega. Jeho mise tu netrvala dlouho, unesli ho bojovníci an-Nusry, kteří idlíbským skupinám dominují. Jde o syrskou odnož al-Káidy. Pampliega se dostal na svobodu až po 10 měsících.

„Sýrie je dnes jiná země. Na začátku vyšli lidé do ulic a požadovali svobodu a odstoupení Asada. O pět let později Sýrii a Syřany nepoznávám. Džihádisté si revoluci ukradli pro sebe. Vše převrátili a zkazili.“

Ztracení hrdinové revoluce 

Džihádisté na svoje území nepouští žádné zahraniční novináře. Zahraniční média jsou tak de facto odkázaná na tyto zcela závislé zdroje produkované jednou stranou konfliktu.

Jedním z posledních zahraničních novinářů, kteří se do Idlíbu dostali, byl Nor Paul Refsdal. Ten konvertoval k islámu. Podařilo se mu přesvědčit frontu an-Nusra, aby ho vpustila na své území, a on natočil o jejích bojovnících film Dugma (Spoušť).  

I podle něj všechny skupiny kolem Idlíbu jsou džihádistické. „Skuteční hrdinové revoluce jsou už mrtví nebo v exilu,“ doplňuje britský analytik Patrick Cockburn z deníku Independent.

Mediálních manipulací se dopouští i asadovská a ruská média. Ta, která straní Putinovi a Asadovi, mají jasno: Útok na Chán Šajchún spáchali podle těchto interpretací sami rebelové, aby přiměli amerického prezidenta Trumpa znovu s plnou silou vstoupit do konfliktu a podpořit protiasadovskou opozici.

Aeronet, známý manipulátorský web, přináší odhalení, že prý důkazy a fotografie potvrdily, že chemický útok v Idlíbu byl zinscenovaný Bílými helmami a americkou CIA.

Agentura Almasdar nakloněná Asadovi dokonce přinesla důkaz o tom, že civilisty zplynované v Chán Šajchúnu unesli rebelové předtím v provincii Hamá, pak je sami usmrtili a nastrčili jako oběti. Takto je útok prezentován většinou médií nakloněných Asadovi a Rusku.

Zajímavé je, jak média manipulují s otázkou užití plynu v Chán Šajchúnu. Jedinou skutečnost, již lze vzít jako fakt, je to, že bojový plyn použit byl. Jaký, kým a jak, je ovšem otázka, na kterou neumí uspokojivě odpovědět nikdo. A problém je, že málokdo se ptá.

„Z videí, která jsou k dispozici, usuzuji, že došlo k použití dvou otravných látek - sarinu nebo jiné nervově paralytické látky a chlóru. Ale nedokážu říci, zda videa jsou pravá, nejsou manipulovaná, sestříhaná nebo jestli nepocházejí z nějaké jiné oblasti,“ vysvětluje příslušník chemického vojska Armády České republiky, který si nepřál uvést své jméno.

„Sarin je možné skladovat po mnoho let. Nejčastěji je rozprašován pomocí pozemních raket nebo z nizko leticich helikopetr či letadel typu čmelák, aby to mělo efekt,“ dodává příslušník chemického vojska. 

Syrská válka je nejhůře mediálně pokrytý konflikt na světě

Mrtví jsou pohřbeni, v Idlíbu nepůsobí podle všeho žádná mezinárodní vyšetřovací komise, která by dala odpověď na všechny otázky. Ideální prostředí k vedení další mediální a propagandistické války.

„Chlór je normální průmyslová látka, hojně zneužívaná, dostupná všude, nevyrábí se složitou cestou, dá se volně koupit. Není to ničím omezené,“ doplňuje armádní specialista na chemii.

Není jediný důvod domnívat se, že by pro Tureckem podporované džihádistické milice v čele s Nusrou a Ahrar aš-Šámem byl nějaký problém opatřit si chlór a použít jej jako bojový prostředek. IS používá chemické zbraně v Sýrii a Iráku celkem běžně. Podle deníku Washington Post je použil už 52x.

Navíc chemické zbraně se mohly do Idlíbu dostat samozřejmě z Turecka. Ostatně odtud jim plyne vše, co potřebují - i proto Turci na hranici nikoho nepouští.

Na nebezpečí používání džihádistické propagandy jako zdroje informací z místa poukazuje i britský analytik a odborník na Blízký východ Robert Fisk: „Snímky z Idlíbu jsou rozhodující. Děsivé. Příšerné. Ale musíme také pamatovat na 250 tisíc civilistů z východního Aleppa, ze kterých najednou bylo 150 tisíc a nakonec se ukázalo, že jich tam bylo jen 90 tisíc. Syrská válka je nejhůře mediálně pokrytý konflikt na světě.“

Nedávným příkladem toho, jak západní média podlehla PR strategii teroristické organizace, je neomezené přebírání videí, fotek a informací od Islámského státu na počátku konfliktu. Ostatně fotka výše pochází z agentury Dabiq, což je PR Islámského státu, a přebrala ji i ČTK. 

Snad všechna média nekriticky publikovala jejich profesionálně natočená videa a nafocené fotografie. Jejich působivost, násilí a precizně odvedená práce byly neodolatelné. I díky tomu, že je všechna média od IS převzala a pustila do světa.

IS tak vešel v celosvětovou známost a zadarmo získal skvělou reklamu. To mu pomohlo nalákat do svých řad tisíce dalších bojovníků. Dnes, pár let poté, většina seriózních médií zprávy, videa a fotky od IS prostě ignoruje.

Proč ale nekriticky přejímá PR džihádistů, to zůstává záhadou.

Markéta Kutilová
Profil

Markéta Kutilová

Novinářka a humanitární pracovnice. Působila jako projektová koordinátorka na zahraničních misích Člověka v tísni (Írán, Srí Lanka, Haiti), v Demokratické republice Kongo pak zakládala projekty na pomoc znásilněným ženám a dětem.

V posledních letech se snaží dokumentovat válku proti Islámskému státu. Pro Reportéry ČT natáčela reportáže dokumentující boj proti IS v Sýrii a Iráku. Spolu s Lenkou Klicperovou jezdí pravidelně do oblastí severní Sýrie a Iráku, jsou také spoluautorkami knih Islámskému státu na dostřel I. a II. 

Obě také založily sbírku na pomoc lidem v syrském Kobani a jsou spouautorkami dokumentárního filmu Nezlomené, na kterém se podílely rovněž Jarmila Štuková a Olga Šilhová.