Africká unie nabírá na síle. Pětapadesát států si navzájem pomáhá v krvavých časech

Když v roce 2002 vznikala Africká unie, netajili se tvůrci tím, že je inspirovala jiná rodina států: Evropská unie. Už tehdy byla pro Afričany jedním z hlavních cílů podpora míru, bezpečnosti a stability kontinentu. To se s drobnými zádrheli daří. Na rozdíl od předchozí Organizace Africké Jednoty má AU mandát zasahovat i do vnitrostátních poměrů svých členských států.

Afrika je neklidný kontinent. Například koncem února zažila JAR nepokoje, při kterých lidé plenili obchody přistěhovalců
Zdroj: Reuters Autor: James Oatway

O vojenských misích nebo vyslání zásahových jednotek musí pokaždé rozhodnout Shromáždění Africké unie, které se odehrává na summitech hlav afrických států či vlád.

Přitom jednání již pětapadesáti (po přistoupení Maroka v lednu 2017) vrcholných představitelů suverénních afrických států se vyznačují bouřlivou rétorikou, obhajobou vlastních zájmů, hledáním spojenců a zejména hledáním afrického způsobu řešení afrických problémů, což se nám Evropanům často jeví jako proces zdlouhavý, neefektivní a někdy ne zcela pochopitelný.

Lídr se nezesměšňuje, tradice je vším

 Co znamená africký způsob? Řeší se tak například rozvody (vlastně nerozvody) rodičů a péče o děti. Spousta věcí zkrátka není v afrických státech uzákoněna, vychází se z tradic a pozic převažujícího nebo vládnoucího etnika, což se dá ještě pochopit, protože se dá vysledovat jakási logika předávání tradičních zkušeností a rituálů.

Zřejmé je to u voleb. Africký způsob hlasování je poměrně jednoduchý zejména na venkově: Nejprve volí náčelník, který při odchodu z volební místnosti veřejně ukáže, kterému z kandidátů dal svůj hlas. Téměř stoprocentní většina jeho vesnice pak hlasuje stejně.

Podle afrického způsobu se nehodí kritizovat lídra, ať se mu říká náčelník nebo prezident. Pokud je s ním někdo skutečně nespokojen, musí se mu postavit přímo a přemoci ho silou. V případě, že armádní důstojník svrhne zvoleného prezidenta, tak to ještě není na zásah z okolních států, jde jen o „výměnu na trůnu“.

Co se přinese někomu do domu, to se vnímá jako dar osobě, která tam momentálně bydlí. Evropany by tudíž neměly překvapovat zprávy, že některý z afrických prezidentů (dobrovolně) opustil prezidentský palác s většinou darů i státem pořízeným nábytkem, auty a podobně. To, že se část lídrů chová ke státním financím jako ke svým, je zřejmé…

Unie hasila válku v Burundi i převrat v Mali

Ale zpět k Africké unii. Pro objektivní posouzení její role při udržení míru na kontinentě je korektní hodnotit její nasazení z globálního pohledu a zejména se podívat na reálná čísla, pokud jde o zapojení afrických sil do mírových misí. A ta čísla jsou překvapivá.

Zatímco před patnácti lety se maximální počet příslušníků nasazených afrických sil v mírových misích pohyboval kolem 10 000, poslední údaje Rady bezpečnosti OSN potvrzují, že v současnosti je v mírových silách na kontinentě nasazen až osminásobek Afričanů. Počátkem roku 2017 tak africké státy měly v mírových operacích vedených AU či OSN přes 84 000 příslušníků, a unie se tak jednoznačně stala největším regionálním „dodavatelem“ v rámci globálních mírových operací.

Jako hlavní lídr získala Africká unie zkušenosti v misích v Burundi (vyslala tam vojáky v roce 2003, aby pomohli ukončit občanskou válku), ve Středoafrické republice (v roce 2012 tam vypukl konflikt mezi povstalci a vládními silami) nebo na Komorských ostrovech (vojáci Africké unie tam v roce 2006 dohlíželi nad klidným průběhem voleb).

Výčet by byl neúplný bez Mali, kde před pěti lety armádní špičky zorganizovaly převrat a kde se zároveň odehrává boj proti islámským radikálům, dále Somálska, v němž se unie mimo jiné pokouší potlačit islamistickou teroristickou skupinu Aš-Šabáb, a bez Súdánu – konkrétně bez války v Dárfúru, kde vláda poslala na povstalce bombardéry a kruté arabské milice. 

V současné době je přes 22 000 příslušníků mírových sil AU v Somálsku, kde jsou rozhodujícím faktorem možného úspěchu stabilizace celého regionu. A druhé nejvýznamnější nasazení, 19 500 příslušníků, je v rámci hybridní mise s OSN nasazeno v Dárfúru.

Další menší jednotky Africké unie operují v rámci iniciativ v oblasti Čadského jezera či proti eliminaci Boží armády odporu v severní Ugandě.

Spolupráce OSN a AU na mírových misích je již na úrovni strategického partnerství, které může v budoucnu omezit zatím jen jediný faktor: nedostatek peněz. Jak signalizují jednání o tom, jak zajistit financování mise v Somálsku, ten čas se blíží.

 

 

Marie Imbrová
Profil

Marie Imbrová

Marie Imbrová je afrikanistka, bývalá diplomatka, cestovatelka, sběratelka afrického umění a publicistka, zakladatelka a předsedkyně Klubu přátel Tengenenge v ČR a spolupracovnice České televize. Vystudovala orientalistiku – afrikanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po návratu z Afriky publikovala v mezinárodním časopise Dialog nebo v cestovatelském magazínu Koktejl.