Trumpův rok: Amerika i svět čekají, až vyvane kouř z předvolební palby

Když jsem v létě 2015 stál v dusnu před Kapitolem a sledoval společné vystoupení tehdy ještě dvou přátel Donalda Trumpa a Teda Cruze, říkal jsem si v duchu, jak to mají promyšlené: do začátku primárek možná přežije jen jeden, pokud vůbec, a ten druhý ho pak podpoří.

Rok amerických voleb
Zdroj: ČT24 Autor: ČT24

V reportáži jsem si později vypůjčil spojení „Léto s kovbojem”, neboť vše nasvědčovalo tomu, že americký flirt s obchodně zkušeným, ale politikou nepolíbeným člověkem skončí s prvním podzimním listím. Historie zkrátka napovídala, že ani jeden kandidát s takto krajními názory republikánským sítem neprojde.

Mýlil jsem se já, mýlili se další novináři, politologové, nedocenění blogeři i přeplacení stratégové. Oba republikáni primárkový masakr ovládli a opustili ho jako poslední, ten první navíc se skalpem toho druhého. Trump se dokázal rychle otřepat a nakonec utnout kariéru ženě, která si “kandidátka na prezidentku” mohla dát i na zvonek, protože se z této funkce stala pomalu stejná konstanta jako její jméno.

Sílu revolučního roku lze málokdy plně prohlédnout v onom roce samotném. I když americký otřes stále nenaplňuje definici změny režimu, je jedním z největších, jaký žijící Američani pamatují.

Jak říká respektovaný novinář Carl Bernstein, který je kritický jak ke Clintonové, tak k Trumpovi: Nastala klíčová bitva v kulturní válce o podobu země. Nic na tom nemění fakt, že si většina těch, kteří v listopadu přišli k urnám, Trumpa nepřála. Ta část, jež ho naopak chtěla, byla dost silná na to, aby ho i přes systém, který Trumpovi nebyl kvůli řadě aspektů nakloněn, katapultovala do Bílého domu.

Ano, bylo mezi nimi mnoho radikálů i rasistů. Ale z vlastní zkušenosti z mnoha končin USA vím, že stejně tak mnoho úplně normálních, příjemných a vstřícných lidí, kteří už jen měli plné zuby stávajících pořádků a nebyli o nic míň Američany než ostatní. Neochota a neschopnost demokratických špiček připustit si, že miliardáře volí i jiní než jen ti z okraje společnosti, se jim stala osudnou. Síle Trumpa dost pomohla slabost Clintonové. 

To samotné bez ohledu na to, co Trump říká nebo dělá, je úctyhodný výkon. Zvítězit v souboji o Bílý dům je asi tak lehké jako vyhrát několik olympiád v řadě bez cizího dopingu. A i když poslední slovo předchozí věty vybízí k analýze podezření ruského zásahu do voleb, nechme tento úhel stranou.

Trump bořitel. Časem (možná) stavitel

Na úspěch kandidáta, kterého nakonec ztělesnil Trump (a mohl i někdo jiný s podobným instinktem, jen jemu se to na rozdíl od ostatních povedlo), se v Americe zadělávalo dávno před tím, než Boris Jelcin v Kremlu otevřel první komnatu Vladimiru Putinovi – a tedy před tím, než si Putin začal sám otevírat další. 

Jen málokdo tušil, že k tomuto americkému sudu střelného prachu někdo dokáže takto rychle a efektivně najít i rozbušku: propast mezi veřejností a politiky, kteří ji mají reprezentovat, rozpad vláken občanské společnosti, globalizace, která i přes nesporné sladkosti po sobě zanechává taky hořkou pachuť, prosperita, která fungovala jako záplata na pytle plné problémů, rozevírající se nůžky mezi bohatými a chudými, což může znít jako klišé, ale společnost to dlouhodobě dusí.

Nemluvě o rasových problémech, nejistotě pramenící z imigrace a politické korektnosti, kterou mnozí odsoudí jako lež, místo toho, aby ji dokázali nahradit základní a přirozenou lidskou slušností a respektem. Unavily se už západní liberální demokracie a jsou připravené samy sebe vnitřně rozkládat? Nebo jim současný populismus paradoxně dlouhodobě pomůže metamorfovat v něco lepšího? Stále si kladu otázku, na jaké, dosud nedotknutelné svobody by byli Američani ochotní si nechat sáhnout a co by za to výměnou chtěli. 

Trump nabízí rychlá řešení, která – jak ukazuje historie – většinou nezabírají, zvlášť když jde o problémy nahromaděné za dekády. Ale stejně jako kdokoliv, kdo vstupuje do Bílého domu, má i on dostat šanci se ukázat. Jeho rodící se tým je heterogenním kolektivem, jehož zkušenosti vzbuzují u části veřejnosti respekt, u jiné obavu. Přechodné období je zatím ve srovnání s předchůdci Trumpa palbou z kulometu s radiem 360 stupňů. Něco jako startovní výstřely, jimiž si připravuje půdu na vyjednávání a kterými sonduje sílu partnerů i protivníků. Trump v souladu s kampaní boří. Amerika i svět teď čekají, až kouř z palby vyvane a prezident začne stavět. 

Nečitelnost může být v obchodě devizou. V mezinárodních vztazích se začne její pozitivní efekt ztrácet v okamžiku, kdy je jí příliš. Když nedávno zemřela hollywoodská celebrita maďarského původu Zsa Zsa Gaborová, říkalo se o ní, že byla slavná hlavně – anebo jen – proto, že byla slavná. Jistotou Donalda Trumpa není jistota, ale záruka jedné velké nejistoty.

Zpravodaj ČT Martin Řezníček
Profil

Martin Řezníček

Vystudoval masovou komunikaci se zaměřením na mezinárodní studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Od roku 2000 pracoval v Praze a Londýně v české redakci BBC, od roku 2006 v zahraniční redakci ČT, kterou vedl v letech 2008 až 2012. Od ledna 2013 je zahraničním zpravodajem ČT v USA.