Bulhaři zvolili prezidenta, ale není co slavit. Začíná éra nejistoty

Bulhaři si vybrali nového prezidenta – bývalého leteckého generála Rumena Radeva, který ve svém programu nemá omezení spolupráce se západními spojenci, zasazuje se však za rozumné sblížení s Ruskem a vztah založený na pragmatismu, jenž nebere ohled třeba na ruskou anexi Krymu.

Rumen Radev
Zdroj: ČTK/AP Autor: Darko Vojinovic

Ač je v tomto smyslu naladěný prorusky, je Radev i zastáncem spolupráce s NATO. Patří jasně k Bulharské socialistické straně (BSP), která se po své komunistické minulosti snaží vystupovat moderně, světově. Radev však nebude mít ve funkci prezidenta výrazné pravomoci.

Zpráva o jeho zvolení není pro Bulharsko teď nejdůležitější. Přebila ji až instinktivní sebepropagace premiéra Bojka Borisova. Zajistil si mnohem více pozornosti komentátorů a mnohem důležitější místo v titulcích – jako předseda vlády za ni v pondělí podal demisi. V důsledku prezidentských voleb a tak, jak v případě prohry kandidátky své strany slíbil. Tím dostal zemi do složité politické situace, neudělal to poprvé, argumentoval svojí zemitou logikou a možná z toho bude znovu za čas těžit.

Nevolila se osobnost, ale politické strany

Byly tedy dvoukolové volby o prezidentovi? Nebo o vládě? Proč v zemi, kde není prezidentský systém, znamená prohra kandidáta vládní strany odstoupení kabinetu?

Před dvěma týdny jsem popsala předvolební situaci, způsob jmenování kandidátů, jejich předpokládané šance a to hlavní – fakt, že celá kampaň včetně hlasování samotného nebyly u těch nejúspěšnějších o nich samotných, nevolila se osobnost.

Za konkrétními jmény – a to hlavně v druhém kole – stály proti sobě politické strany. A nakonec vládní GERB proti všem. Je sice pravda, že Cecka Cačeva, ač vzdělaná, inteligentní a rozvážná předsedkyně parlamentu, nemá potřebné charizma a třeba ani všechny předpoklady, aby se stala hlavou státu. Současný prezident se tím však také nemůže pyšnit. Byla ovšem na očích déle než její rival a hlavně – nominovala ji strana GERB, která měla doposud koaliční většinu v parlamentu a vede vládu.

Sebevědomý a všudypřítomný premiér Borisov pravděpodobně předpokládal, že vidina demise stmelí síly a vyburcuje koaliční voliče, kteří tak zvolí Cačevu první prezidentkou Bulharska. Stal se opak. Podle výsledků a průzkumů to vypadá, že se mu podařilo úspěšně zmobilizovat své protivníky.

Cecka Cačevová
Zdroj: ČTK/AP
Autor: Valentina Petrova

Již delší dobu je v Bulharsku jasná potřeba změn. Svezl se na ní před minulými volbami i GERB, když po nepokojích a protestech odstoupila v roce 2013 první Borisova vláda, byla jmenována úřednická a z předčasných (o dva měsíce dříve, než by byly řádné) voleb pak GERB vyšel znovu jako vítěz, s nejvíce hlasy.

Vládu nevytvořil, nepodařilo se mu zformovat koalici, po roce a půl však volby do Evropského parlamentu a obecná nespokojenost v zemi vyvolaly další předčasné hlasování. Po něm – skoro přesně před dvěma roky – začala svoji práci současná druhá Borisova vláda. Dnes je již jasné, že naprosto nepřehlédnutelná popularita GERBu z posledních let klesá. I přes silnou volební účast jí projevilo v neděli přízeň o 20 procent méně lidí než v parlamentních volbách před dvěma roky, navíc se ostatní připojili k údajně velmi oslabené socialistické BSP.

Bohorovný premiér si byl jist vítězstvím Cačevy

V prvním kole dalo svůj hlas překvapivě hodně voličů jak nacionalisticky, tak podnikatelsko-populisticky orientovaným kandidátům.

Současně se konalo několik referend, v nichž se drtivá většina vyjádřila pro volební povinnost, většinový systém při parlamentních volbách a téměř nulový státní příspěvek stranám, tj. proti fungování politických pravidel v dnešní podobě. (Celkový počet hlasujících v referendu těsně nestačil, aby se jeho výsledky jako návrhem zabýval zákonodárný sbor.)

Borisovi a jeho lidem se během let nepodařilo dostatečně potřít korupci, nepustili se do slíbených reforem soudnictví, ostatní změny se děly pomalu, pokud vůbec, životní úroveň se znatelně nezlepšila. Jeho vystupování, které v počátcích imponovalo dojmem přímosti a férovosti, se dostalo do roviny někdy přílišné familiérnosti, taťkovitosti či bohorovnosti. Vypadal, že si je jist vítězstvím Cačevy, kterou nominoval na poslední chvíli. Když mezi koly opakoval, že ona je nejlepším kandidátem a za všechny problémy může on, znělo to z jeho úst divně. Neodstoupil v tu chvíli, protože tvrdil, že jako kandidátka strany (a nikoli koalice či tzv. nezávislé skupiny jako Radev) dostala Cačeva nejvíce hlasů. 

Co bude následovat? Možnosti jsou tři

První možnost: Parlament demisi nepřijme. Borisov tak bude z obliga, svůj slib odstoupit splnil, ale nebylo mu přáno.

Druhá. Prezident nabídne GERBu vytvoření další vlády, pro kterou strana vybere jiného premiéra a pokusí se spojit s nacionalisty, kteří by pomohli získat parlamentní většinu, potřebnou k vyjádření důvěry. Stejně jako v předchozím případě by to znamenalo další pokles popularity.

Třetí je cesta k předčasným volbám – již třetím během pěti let, které nebudou dříve než koncem března 2017. (Prezident nesmí během posledních tří měsíců ve funkci rozpustit parlament a vyhlásit volby.) Zafunguje-li stejný princip jako po minulé Borisovově demisi, mohl by v nich GERB znovu mít celkem silnou podporu, i když snad už nikdo reálně nepředpokládá, že vystačí na vládu jedné strany.

V Bulharsku tedy není co slavit. Jen možná částečné a zatím sporné vítězství levice.