Pavel Rychetský: Když se dotáže velvyslanec, je odpověď čtyř nejvyšších činitelů nepatřičná

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský vydal ve středu poměrně ostré prohlášení, ve kterém kritizuje postup Hradu v kauze kolem nevyznamenání Jiřího Bradyho nebo společné prohlášení ústavních špiček vůči Číně. Jedním dechem ale dodává, že se zúčastní oslav 28. října na Hradě, protože jde o výraz úcty ke státnímu svátku. Své motivy vysvětloval v Interview ČT24 se Světlanou Witowskou. 

Video Interview ČT24
video

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský hostem Interview ČT24

Včera jsem vydal prohlášení, což je skutečně neobvyklé. Za 13 let, co jsem předsedou Ústavního soudu, jsem tak nikdy neučinil a jsem si vědom toho, že to není zcela standardní. Moje funkce mě jednoznačně omezuje v tom, že se k politickým věcem nemohu vyjadřovat,“ konstatoval Rychetský v České televizi.

„První motiv byl, že mě po návratu ze zahraniční konference bombardovali novináři s dotazy: Půjdete na Hrad? A případně proč? To by se ještě dalo přežít. Ale pak mi zavolal můj skoro největší přítel Jan Kačer a z telefonátu jsem pochopil, že má být vyznamenán a že má pod tím velkým mediálním tlakem dilema, jestli jít, nebo nejít. A to jsem usoudil, že bych měl na všechny ty dotazy touto formou odpovědět,“ popsal Rychetský.  

„Státní svátek je nejvýznamnější událostí a ta se nemá zkazit tím, že dojde na politické scéně k nějakým sporům. A už vůbec ne tím, že veřejnost začnou rozdělovat média na dva tábory.“

Není ten státní svátek už degradován? Polovina poslanců na Hrad nejde a scházejí se někde jinde.

„To, že jde část poslanců slavit svátek jinam, je jejich problém. V prohlášení jsem napsal, že je věcí nejen cti, ale i odpovědnosti se oficiálních státních oslav nejvýznamnějšího státního svátku naší země zúčastnit.“ 

„To není jen svátek, kterým vzpomínáme na to, že se obnovila česká státnost, ale tenkrát se položily základy demokratického právního státu ve střední Evropě. Málokdo ví, že první ústavní soud na světě byl právě ten československý v roce 1920.“ 

Vy jste ve svém prohlášení psal o pochybení, případně neomaleném postupu úředníků. Jakou máte pro sebe verzi, co se stalo? 

„Nesporné je jedno. Na seznamu předloženém Poslaneckou sněmovnou Pražskému hradu Jiří Brady byl. Někdo mu telefonoval, že byl vybrán, a teď jsou jen dvě verze: buď to byl telefonát z Hradu, nebo nějaký fantom. A tento starý, nepochybně úctyhodný pán, přicestoval přes půl planety. V okamžiku, kdy sem přijel, tak měli jednu židli na Hrad přidat a ten řád mu dát. Byl čas asi týden změnit režii a pan premiér by jistě svůj podpis připojil. Mohl to být i trochu problém protokolární.“

Video Zprávy ve 23
video

Zprávy ve 23: Rychetský zkritizoval prohlášení o Číně

 

Vypadá to, že je teď česká společnost rozdělená. Pan Brady teď dostává jedno vyznamenání za druhým. Není to ale tak, že už si na tom někteří sbírají své politické body?

„To víte, že to tak je, to všichni vidíme. Společnost se opravdu rozdělila, část politického spektra této situace využívá – za podpory médií – k tomu, aby se bojkotoval státní svátek na Pražském hradě. A to se mně nelíbí, jako se mi nelíbí, že Hrad nedokázal tu situaci vyřešit.“ 

„Tak jako se mi vůbec nelíbí, že prohlášení adresované čínské straně učinili čtyři nejvyšší ústavní činitelé. To snad kdyby hrozila válka. Já si nepamatuji případ, že by čtyři nejvyšší ústavní činitelé činili nějaké společné prohlášení, kterým by ubezpečovali jinou zemi, že se jejich postoj nemění.“ 

Kdyby se prokázala spojitost mezi nevyznamenáním Jiřího Bradyho a setkáním ministra kultury s dalajlamou, byl by to signál, že je něco špatně? 

„Byl bych z toho nepochybně velmi nešťastný, protože si myslím, že to není argument pro jakýkoliv krok podobného druhu. 

Já jsem napřed považoval za komické, že prezident, předseda vlády a předsedové obou komor parlamentu činí společné prohlášení. To je přesně práce, kterou má dělat ředitel odboru na ministerstvu zahraničních věcí, nebo maximálně ministr. Ale když se na něco dotáže velvyslanec, tak odpověď čtyř nejvyšších ústavních činitelů je prostě nepatřičná.“ 

Máte v této souvislosti obavy o další směřování země? 

„Vůbec se nebojím o směřování této země. Ta brázda, kterou jsme v roce 1989 vykopali, je hluboká. Pokud mám obavy, tak spíše z toho, co jde celou Evropou. Nárůst xenofobie a extremismu. Co se děje posledních několik let v Maďarsku a tento rok v Polsku, je pro mě velmi zneklidňující.

Zřejmě dochází ke krizi klasického liberálního parlamentního modelu vlády a skutečně velmi excesivně narůstají extrémní politické síly. A to nejen u nás, ale v celé řadě zemí naší civilizace – podívejte se na americké volby. Ty zcela extremistické proudy už nejsou marginální.“