Klaňme se a vítejme. Přijíždí čínský Si (Tche-le)

Pro křesťany jsou Velikonoce jedny z největších svátků. Pro ateistické Česko ale není žádným problémem v této době přivítat komunistického lídra, autokrata Si Ťin-pchinga. Termín jeho návštěvy má opět silný vzkaz, jak mi ostatně potvrdil jeden z čínských diplomatů. Jde o to ukázat, jakou má Čínská lidová republika moc, a to tím, že si může nadiktovat jakékoliv požadavky, tedy i termín k setkání, píše ve svém blogu redaktorka zahraniční redakce ČT Kateřina Procházková.

Předloni mimochodem Peking mohl přijmout českého prezidenta (24.–27. října 2014) jen den před oslavami státního svátku (28. října 2014). Česká hlava státu tak neváhala využít, aby domů na státní svátek přijela s dostatečným předstihem, nabídky letu v privátním jetu miliardáře z PPF Petra Kellnera. Společnosti, která se snaží v Číně prorazit se svými spotřebitelskými úvěry více než deset let.

Požadavky, na které je Praha ale ochotna přistoupit, nezahrnují jen termín. Mnohem důležitější jsou dokumenty, které čeští politici podepíší a stvrdí. A mají jich být až dvě desítky - například pětiletá smlouva o vzájemné spolupráci mezi Prahou a Pekingem, kterou před dvěma týdny schválili radní stověžaté matičky.

Primátorka Adriana Krnáčová (ANO) udělá pod taktovkou lídra své strany Andreje Babiše a Hradu výměnou za pandí mládě cokoliv. Zvíře, za jehož zabití je v Číně trest smrti, vymění za oficiální uznání jedné Číny, a to dokonce na úrovni komunální politiky.

Jak rychle čeští radní a politici zapomněli na Tchaj-wan, kam tak rádi jezdili a kde se nechávali hostit. Tchaj-wan velmi ochotně (a rozhodně nikoliv jako čínskou provincii) navštívilo ještě loni na šedesát členů českých politických delegací z Poslanecké sněmovny i Senátu (informace tchajwanské kanceláře TECO).

Během několika týdnů a měsíců tito lidé asi zapomněli na lidská práva a demokratické hodnoty, které byly vždy i pro čínské disidenty tak důležitými a povzbuzujícími. (V roce 2008 například vznikla v Číně tzv. Charta 08 – dokument, požadující demokratizaci režimu, inspirovaný českou Chartou 77.)

Čínské investice v Česku nová pracovní místa nevytvářejí

Zpět k tomu hlavnímu, penězům, ty dnes vládnou. Čínské investice v České republice jsou totiž nejen podle analytiků především o spekulativním a vlivovém nákupu majetkových podílů. Dvacet miliard korun, které na čínskou vládu navázaná firma CEFC proinvestovala, a dalších 45 miliard korun, které údajně ještě utratit plánuje, jsou především akvizicemi - nákupy českých budov, podíly ve společnostech atd.

Nejde tedy o investice, které by vytvářely pracovní místa či jinak obohacovaly Česko jako stát (což je potřeba srovnat s miliardovými investicemi právě Tchajwanců - Foxconn a Jihokorejců - Hyundai, Caltex atd., které naopak pracovní místa vytváří a platí v ČR daně).

Obchod s Čínou navíc vykazuje 3,7 miliardové saldo. Vše tak nasvědčuje tomu, že transakce dohodnuté za pomoci a kontroly šéfa Smíšené čínsko–české komory vzájemné spolupráce Jaroslava Tvrdíka obohacují jen vybrané soukromé podnikatele.

Výjimkou je tak nyní v ČR jen továrna na televizní obrazovky Changhong, ve které pracuje 300 zaměstnanců a funguje už delší dobu, ale bez spolupráce s Tvrdíkovou komorou. Byznys s ČLR s pomocí Tvrdíka tak jistě bude pro české podnikatele zkušeností… ale jakou?

Číňané našim prostřednictvím upevňují vliv a moc v Evropě

Těšme se na to, jak vesele uvítají čeští politici ty čínské. Jak hluboko se skloní a ohnou před čínským autokratem Si Ťin–pchingem, vtipně přezdívaným čínským disentem - Si Tche-le = Hitler. A radujme se z toho, jak bohatí Číňané kvůli nemožnosti investovat doma skupují i naše památky.

Ale nejen to. Naším prostřednictvím upevňují svou moc a vliv v Evropě a evropských institucích. (O nebezpečí čínských investic hovořil v ČR například vojenský stratég Michael Raska ze Singapurské university - viz stránky CEVRO.)

A že jsme se na cestu kuliů Číny už vydali, dokazuje nejen prezident Zeman, ale i český šéf diplomacie Lubomír Zaorálek (ČSSD), který se minulý týden odmítl přidat k návrhu rezoluce OSN kritizující lidská práva v Číně. Ale to je asi jen začátek…

Napadá mě tedy jediná otázka. Spíše než kam s ním, kam s nimi – politiky, za které se stydíme?

Profil

Kateřina Procházková

Novinářka, bývalá redaktorka zahraniční redakce České televize, zpravodajka Českého rozhlasu v Asii. Zaměřuje se především na zpravodajství z Číny, Japonska a Koreje. V Asii žila posledních zhruba deset let – Hongkong, Taj-pej, Peking, Singapur a Tokio. Vystudovala žurnalistiku na Ostravské univerzitě a Univerzitě Glasgow. Politologii vystudovala a jazykové znalosti získala na National Taiwan University, Beijing Foreign Studies University a Sophia University v Tokiu. Je členkou Foreign Correspondent Club a Beijing International Society.

https://sinopsis.cz/