Jak jsem se mýlil v Peroutkovi. Takovou knihu Zeman nikdy nenapíše

Máme prezidenta s bohatou představivostí, přesvědčivostí a vírou ve vlastní neomylnost, která ho už mnohokrát ve svém důsledku a po dlouhém vzdorování dohnala až ke slovu „promiňte“. Ano, opravdu: Miloš Zeman se už musel několikrát omluvit, byť o upřímnosti jeho omluv lze s úspěšností pochybovat.

Petr Švec
Zdroj: Česká televize Autor: Česká televize

Vzpomínáte? O poslanci a pozdějším policejním řediteli v Náchodě Milanu Hruškovi prohlásil, že těžko dodělal základní školu, o přeběhnuvšího poslance Jozefa Wagnera neměli podle Zemana zájem ani v komunistické straně, vlivný člen občanských demokratů Miroslav Macek prý nestál za privatizací Knižního velkoobchodu, ale za jeho vytunelováním, novinář Ivan Brezina psal za peníze ČEZu články horující za dostavbu jaderné elektrárny Temelín.

Žádná z těchto prohlášení, za jejichž autorství se musel Miloš Zeman omluvit a někdy i zaplatit pokutu, nedošla takové pozornosti jako kauza Peroutka. Očividně by měl být prezident opatrnější a ubrat ve svém přesvědčení o vlastní neomylnosti. Několikrát ho již oklamalo.

Vybavuje se kauza Zieleniec

Ne každý o sobě může s hrdostí prohlásit, že umí otevřeně přiznat vlastní chybu. Málokdo tak činí s přehledem a pokorou. Příjemné to není nikomu, většina to však po delším či kratším boji s okolím i sama se sebou zvládne. Jen skutečně zarputilí tvrdohlavci trvají na svém bez ohledu na nevyvratitelné argumenty.

Mnohé nasvědčuje tomu, že jedním z takových lidí je i autor knihy Jak jsem se mýlil v politice (paradoxně) – český prezident Miloš Zeman. Jeho zarputilost v takzvané kauze Peroutka je až obdivuhodná. Kdyby ovšem nebylo jádrem jeho pravděpodobného omylu obvinění českého novináře Ferdinanda Peroutky z fascinace nacismem z doby Třetí říše. Tak závažné obvinění by asi nepotěšilo ani některé příznivce krajní pravice, natožpak rodinu člověka, který za protektorátu skončil v koncentráku.

To koneckonců konstatovala i soudkyně Kateřina Sedláková z Obvodního soudu pro Prahu 1, ke kterému kauzu Hrad svojí neochotou uznat pochybení dohnal. Hodnotové soudy – zejména ty, které se vztahují k nacismu – učiněné na lživých argumentech mohou zasáhnout osobnostní práva, prohlásila soudkyně.

Samotný fakt, že kauza skončila u soudu, je jen pro zocelené jedince, ovšem Hrad nezaváhal prvoinstanční a tudíž nepravomocné rozhodnutí soudu napadnout a odvolat se k vyšší instanci. A navíc opepřit celou věc prohlášením o justiční cestě až k ústavnímu soudu.

Nepředjímejme rozhodnutí odvolacího soudu, ale představme si situaci, kdy i on usvědčí Zemana ze lži. Omluví se prezident? Udělal to už několikrát, ale někteří poškození se podle dostupných informací nedočkali ani po vyhraném soudu. Pokud omluva v kauze Peroutka zazní, lze podle snažení hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka, který hledá jakékoli a jakkoli kompromitující Peroutkovy texty (nebo alespoň takové, které by se tak daly s určitou snesitelnou silou pokrucování interpretovat jako kompromitující), čekat, že bude znít následovně: Omlouvám se, ale stejně si myslím, že jsem měl pravdu.

Takového„pokání“ se dočkal v jiné „kauze“ někdejší ministr zahraničí Josef Zieleniec. O něm jeho nástupce v Zemanově vládě Jan Kavan prohlásil, že si platil novináře, aby o něm pozitivně referovali. Zeman se ke Kavanově tvrzení přidal, a tak se musel stejně jako jeho ministr po marném hledání důkazů omluvit. A to takto: Omlouvám se, osobně si však své pochybnosti uchovávám…

Stejně jako Peroutkovou kauzou se i Zieleniecovou zabývaly úřady. Ovšem tenkrát, před šestnácti lety, vyšetřování dopadlo s překvapivým závěrem policie. Ta případ odložila s vysvětlením, že Zeman i Kavan byli přesvědčeni, že jejich prohlášení o exministrově nadstandardních stycích se žurnalisty bylo pravdivé… Co z toho vyplývá? Jsem-li přesvědčen o tom, že mám pravdu, nezodpovídám za to, že lžu.

Kdyby prezident po onom nepodařeném projevu loni 2. ledna uznal chybu, kauza by nenabyla takových obludných rozměrů. Na druhou stranu je o Peroutkův odkaz a jeho dílo takový zájem, jaký nemá v nynější době žádný intelektuál z první poloviny 20. století. Podle archivu společnosti Mediaresearch se Peroutkovo jméno objevilo od loňského února například ve zprávách České televize stejně tak často, jako v předchozích šesti letech dohromady.

Profil

Petr Švec

Editor pořadů České televize Události, komentáře a Interview ČT24. V České televizi pracuje od července 2014, předtím působil osm let v redakci MF Dnes.