Před víkendem to vypadalo všelijak. Po bouřlivém zasedání zastupitelstva ve Smilovicích u Třince se jevilo, že nejlepší bude skupinu křesťanských uprchlíků z Iráku, která v pátek večer přistála v Praze, odvézt někam jinam. Třeba do Brna nebo na Vysočinu, kam také, ale bez očekávání problémů, mířili jejich krajané.
Smilovice: Jiskra naděje pro zdravý rozum a cit
Odkaz na křesťanské hodnoty, kterými se tak rádi ohánějí odpůrci islámu, tak dostával tváří v tvář iráckým křesťanům absurdní rozměry. Bojíme se muslimů, ale vlastně tu nechceme nikoho!?
Smát se strachu je hloupé. Důležité je strach pochopit a třeba se ho pokusit rozptýlit. Nejlepším lékem na strach je poznání. Poznání toho, čeho se bojíme.
Debata o migrační krizi má v tuzemském – hlavně virtuálním a politickém – prostoru povětšinou bizarní podobu. Lidé si nadávají do xenofobů, čecháčků, proti nim stojí sluníčkáři a vítači. Extrémisté se snaží držet debatu v této podobě. V podobě, kdy se mává šibenicemi, střílí z pistolí, vyhrožuje kalašnikovy a hledají se vlastizrádci. Za pomoci prokremelských webů vyrábějících prolhaná videa se jim to daří.
Proč to dělají? Jedni chtějí nervózní a rozhádanou (tudíž slabou) Českou republiku a vlastně celou Evropskou unii, druzí z toho chtějí vytlouct hlasy voličů. Politici rádi mobilizují. Ti, co mobilizují nejvíce, pak mají nejmenší problémy ty, co jim uvěřili, zradit. Stačí vzpomenout na mobilizační kampaň před uzavřením opoziční smlouvy.
V klidu a pohodě se sněhem i dortem
Uprchlíci nakonec přijeli o víkendu do Smilovic v klidu a pohodě. Místo odporu je čekalo pěkné až milé přijetí. Poprvé viděli sníh a po dlouhé době se cítili v bezpečí. Nikdo z nás, kdo nezažil válku, si nedokáže představit hrůzy, které mají za sebou. Odpor z minulého týdne zmizel. Také proto, že zmizeli ti, kteří ho zpočátku přijeli podněcovat. Starosta v reportáži poznal, že lidé sedící na zmíněném zastupitelstvu v sále a podněcující radikalismus, nebyli místní. V obci se objevily letáky s jistým politickým podnikatelem a populistou…
Odpor byl pro jeden víkend pryč, ale určitě ne strach. Ten v mnoha místních jistě je, řada jich podepsala proti příjezdu uprchlíků petici. Třeba je strach i v těch, co Iráčanům upekli na uvítanou dort. Jenom osobní kontakt a poznání může vést k tomu, že se strach začne vytrácet. Strach z nového a neznámého mají určitě i migranti. Jen je asi oproti strachu z hrůz vlastně úlevou.
GALERIE
Iráčtí uprchlíci ve Smilovicích
Je dobře, že křesťanské charitativní organizace začaly přepravovat do Česka právě křesťanské uprchlíky. Vystrašenému a rozhádanému státu tak pomáhají opravdové uprchlíky, kteří se mu zatím víceméně vyhýbají, poznat. A možná ho připravit na to, že lidí, kterým budeme muset nějak pomoci, může být i více. A nejenom křesťanů.
Největší respekt si nyní zaslouží starosta Smilovic, který se nebojí místní přesvědčovat, snaží se jim vše objasnit a získat alespoň toleranci pro nové dočasné obyvatele obce, když už ne přímo otevřenou podporu pro jejich ubytování. Každý český, moravský či slezský starosta, který třeba na chvíli přivede v současné atmosféře do města nebo vesnice byť jen jednu uprchlickou rodinu, to bude mít velmi těžké. Nemělo by se na to zapomínat a tito starostové by měli mít ze strany státu a charitativních organizací jasnou podporu.
Smilovice jsou v tuto chvíli vlastně dílčí vítězství nad populismem a vyvoláváním strachu. Tak malé, že ho může běh dějin brzy úplně vymazat, ale ne zas tak malé, aby nemohlo zasít naději. Naději, že to s těmi „odpůrci“ i „vítači“ migrantů není zas tak extrémně vyhrocené. Stačí, když si všichni uchováme zdravý rozum a s trochou soucitu k neštěstí druhých se budeme chovat jako lidé.
Zástupce šéfredaktora regionálního zpravodajství České televize. V České televizi pracuje od července 2014, předtím působil šestnáct let v MF Dnes. Jako novinář začínal v Českém deníku v roce 1991, prošel také Lidovými novinami a TV Nova.
Karel Škrabal