Polské volby nejsou návratem do minulosti

Právo a spravedlnost vyhraje nedělní polské parlamentní volby. Podle posledních průzkumů má získat 36 procent hlasů. Osm let vládnoucí Občanská platforma by měla dosáhnout na 23 procent. Excentrický rocker Paweł Kukiz a Sjednocená levice mají získat 8 procent. Pětiprocentní volební práh pravděpodobně překročí ještě liberální uskupení Moderní (6,5 procenta) a Polská lidová strana (6 procent). Těsně za hranicí pěti procent číhá výstřední libertarián Janusz Korwin-Mikke s odhadovaným ziskem 4,5 procenta podle průměru posledních průzkumů nejdůležitějších agentur.

Vít Dostál je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky a věnuje se problematice střední Evropy a jejího vztahu k EU. 

Zdroj: Vít Dostál

Většina zahraničních komentátorů soudí, že převzetí moci Právem a spravedlností vrátí Polsko o deset let nazpět. V paměti se jim vybaví poslední vládní angažmá strany založené na začátku století bratry Kaczyńskými.

V roce 2005 překvapivě porazili liberálně-konzervativní Občanskou platformu v prezidentských i parlamentních volbách, díky programu vypořádání se s postkomunismem. Transformaci označili za nedokončenou a požadovali vytvoření nové Čtvrté republiky, neboť republika třetí (od roku 1989) byla státem shnilým a slabým, ve kterém stále držely moc staré nomenklaturní kádry.

Léta 2005–2007, kdy Právo a spravedlnost vládlo nejdříve s menšinovým kabinetem a později dohromady s podivnými straničkami, se vyznačovala touto rétorickou válkou s blízkou minulostí. Brzy se však proměnila v hledání a neustálé pojmenovávání nepřátel. Vítězství Občanské platformy v roce 2007 bylo signálem, že Poláci si více než bojovat s postkomunismem přejí moderní a reformovaný stát a především evropskou budoucnost.

Volný pád Občanské platformy...

Po osmi letech vládnutí Občanské platformy je řada z nich zklamaná. Platforma sice neválčila se stíny minulosti a snažila se na evropské i světové scéně hledat více řešení, než hrozit, přesto především v posledních měsících ztrácela popularitu.

První ránou pro ni bylo zveřejnění tajně nahrávaných rozhovorů předních politiků s lobbisty, vrcholnými představiteli státní správy a byznysmeny loni v létě. Doposud není jasné, kdo a za jakým účelem nahrávky pořizoval a proč byly zveřejněny. Vyšetřování nadále trvá.

Do očí veřejnosti se však politici Platformy vryli jako pokrytci, kteří jinak mluví na veřejnosti a jinak v soukromí, jako šedé eminence, které tajně dohadují politicko-byznysové obchody, či jako zhýčkané celebrity pojídající exotické pokrmy. Jakkoli všichni tuší, že tak nějak politika také funguje, konfrontace s přepisem skutečných nahrávek na důvěře politikům Platformy rozhodně nepřidala.

I z této krize se Platforma zvládla zvrávorat. Donald Tusk odešel do Bruselu a na jeho premiérské místo nastoupila Ewa Kopaczová. Rekonstruovaná vláda znovu získala důvěru a Platforma vedla v průzkumech před Právem a spravedlnost. Druhým úderem se staly prezidentské volby, které překvapivě vyhrál Andrzej Duda, kandidát opozice. Doposud nepříliš známý řadový europoslanec Práva a spravedlnosti porazil politického matadora Bronisława Komorowského podporovaného Platformou.

...a vzestup Práva a spravedlnosti

Od prezidentských voleb udává Právo a spravedlnost tón v předvolební kampani. Jako kandidátku na premiérku vybral Jarosław Kaczyński šéfku úspěšné Dudovy kampaně Beatu Szydłovou. Sám je pro řadu středových voličů nepřijatelný, a proto stejně jako v prezidentské volbě ustoupil do pozadí.

Kampaň Beaty Szydłové mířila na nerozhodnuté. Na jednu stranu v ní heslem „poradíme si“ dávala najevo kompetenci vlastního uskupení zabývat se i jinými otázkami, než jsou hodnotová a kulturní témata polarizující polskou společnost. Zároveň Právo a spravedlnost přišlo s velkorysým sociálním programem. Rozvoj Polska je podle něj vidět ve statistikách, ale ne v domácnostech. Právo a spravedlnost chce vrátit věk odchodu do důchodu zpět na 60 let u žen a 65 let u mužů a udržet různé výhody pro horníky či zemědělce. Do kulturní války se Szydłová nepouštěla, ačkoli strašení návratem do let 2005–2007 bylo hlavním tématem Platformy.

Beata Szydlová
Zdroj: Reuters
Autor: Slawomir Kaminski

Imigranti v kampani

Zajímavě se do kampaně zapsalo polské rozhodnutí podpořit evropské kvóty na rozdělení uprchlíků. Na jednu stranu byl krok Varšavy racionální, neboť koalice proti kvótám neměla dostatečnou sílu ani s Polskem, a proto se vyjednávači rozhodli získat alespoň nějaké ústupky od unijních partnerů, což se podařilo. Zároveň mohl tento čin vyprovokovat Právo a spravedlnost k radikálnější protievropské rétorice, díky které by se Platforma mohla tvářit jako zachránce evropské normality.

Právo a spravedlnost ale tuto hozenou rukavici nezvedlo a nezměnilo hlavní akcenty kampaně. Zůstává sice stranou odmítající kvóty a brojící proti migraci, avšak názory jeho politiků by byly snadno zaměnitelné s výroky některých českých nebo slovenských sociálních demokratů.

Nový Orbánistán?

Právo a spravedlnost tedy spěje k vítězství. Hlavní otázkou nyní je, zda získá nadpoloviční většinu v Sejmu, na což některé průzkumy veřejného mínění ukazují. Podaří-li se mu to, bude vládnout pohodlně bez koaličních půtek a dohadování se s malými koaličními partnery, což jej vedlo v roce 2007 k předčasnému pádu.

Řada komentátorů hovoří o možnosti tzv. maďarského scénáře, kdy nástup pravice v Polsku povede k odklonu od principů liberální demokracie směrem k (rétorice) nacionalismu. Je sice velkou záhadou, jak se bude Právo a spravedlnost chovat po volbách, a změna rozhodně nastane směrem ke konzervativnější a etatističtější politice, avšak okamžitou radikalizaci Polska nečekejme. Právě výrazný rétorický odklon od evropského mainstreamu zásadně přispěl k prohře v roce 2007. Naopak představení Andrzeje Dudy jako kandidáta moderního, znalého Evropy a přitom zosobňujícího tradiční „polské“ vlastnosti přineslo dlouho očekávané vítězství.

V programu Práva a spravedlnosti je však jedna křižovatka, která může svést Polsko na maďarskou cestu. Je jí velkorysý sociální stát. Donald Tusk sahal na sociální výdobytky nerad a jen pod tíhou neblahé rozpočtové situace. (V Polsku funguje ústavní dluhová brzda). Sám vlastně žádné reformy neprovedl, jen hasil požáry.

Pokud se Szydłová rozhodne pro změny věku odchodu do důchodu, bude hledat nové příjmy. Pro inspiraci pak pravděpodobně půjde za Orbánem, jehož národní hospodářská politika zahrnující zvláštní zdanění zahraničního kapitálu je na polské pravici vítána. Takový scénář může přinést více nacionalistické rétoriky, která ospravedlní výraznější zásahy do ekonomiky. Právo a spravedlnost si však na rozdíl od Orbána nikdy nedovolí zhoršit vztahy se Spojenými státy, a nebude tedy přetvářet ústavní systém nebo agresivně vytlačovat zahraniční kapitál. Varšava se obává agresivního Ruska a Právo a spravedlnost dobře ví, kdo je hlavním garantem bezpečnosti Polska.

Kdo je tam ještě?

Pro Právo a spravedlnost se nabízí jen jeden koaliční partner – hnutí rockového showmana Pawła Kukize. Jeho hvězda zazářila během prezidentských voleb, kdy překvapivě dosáhl na třetí místo. Od té doby mu dochází dech. V meritorních tématech se ztrácí a je tak schopen přitáhnou pouze protestní voliče. I ti ale mají na výběr z více možností – mohou volit Právo a spravedlnost nebo radikálního Korwina-Mikkeho. Je otázkou, zda se mu podaří do Sejmu dostat, a jak spolehlivým koaličním partnerem by pro Právo a spravedlnost byl. Už z kampaně je patrné, že nepatří mezi organizačně zdatné politiky.

Jaroslaw Kaczyński
Zdroj: Reuters
Autor: Kacper Pempel

Všichni proti Kaczyńskému

Třetí myslitelnou možností je vytvoření koalice, kterou by spojoval odpor proti Právu a spravedlnosti. Kabinet Občanské platformy, Sjednocené levice, Polské lidové strany a Moderních by se však dokázal shodnout pouze na tom, že si nepřeje vládnutí Jarosława Kaczyńského. Hlavním problémem by byl opět hospodářský program. Liberální uskupení Moderní ekonoma Ryszarda Petru by těžko dokázala najít shodu s ostatními koaličními partnery, neboť stojí od jejích postulátů daleko nalevo. V neposlední řadě by tato koalice musela bojovat proti prezidentovi, který disponuje v legislativním procesu suspenzivním vetem, k jehož přehlasování je potřeba kvalifikované většiny v Sejmu.

Stejně jako v případě koalice Práva a spravedlnosti s Kukizem by široká koalice byla neustále na pokraji rozpadu a pravděpodobně by Polsko v příštích dvou či třech letech čekaly předčasné volby.

***

Polsko se za posledních deset let změnilo. Rostlo hospodářsky a měnila se i polská společnost. (Například tři nejsilnější uskupení vedou do voleb ženy). O těchto změnách ví Beata Szydłová i Jarosław Kaczyński. Změnilo se tedy i Právo a spravedlnost? Nahlížet na jeho vítězství jako na automatický počátek temných časů není oprávněné, třebaže zatím nevíme, co všechno bylo součástí kampaně a jaké změny nastanou po 25. říjnu. Pro začátek je důležité pochopit důvod vítězství Práva a spravedlnosti.