Go away Katrina

„Potřebujeme pomoc. Potřebujeme vojsko. Potřebujeme jídlo a vodu. V Superdomu je 15 tisíc lidí. Ulice New Orleans jsou zaplavené. Každý policista a hasič ve městě někoho zachraňuje. Plaveme. Zabavujeme čluny, které nacházíme v ulicích, abychom je mohli používat k zachraňování lidí. Děláme vše proto, abychom zachránili životy lidí.“ Slova někdejšího starosty New Orleans Raye Nagina, který si mimochodem odpykává trest za korupci v pohurikánovém období, znějí dodnes naléhavě.

Je to přesně 10 let, kdy se v Atlantiku zformovala tropická bouře, která později zesílila na hurikán Katrina. 29. srpna dorazila k pobřeží Louisiany, nedaleko New Orleans. Toho samého dne praskly na 53 místech hráze a voda zaplavila 80 procent města. Katrina je silně vrytá do životů zdejších. Každý má nějaký příběh a všechny jsou stejně silné. Každý během Katriny ztratil někoho nebo něco, co mu bylo nesmírně blízké. Katrina nechvalně proslavila město jazzu také něčím jiným - pohromou, jakou svět v 21. století nečekal. A už vůbec ne na území USA.

Mnoho chyb v kritickém okamžiku

Jak je možné, že se včas neevakuovalo? Kde byla pomoc státu a vojska? Na co se čekalo? A jak je možné, že systém ochrany naprosto zklamal? Podobných otázek se po hurikánu vyrojily tisíce. Lidé se dodnes snaží najít odpovědi a dopátrat se, kdo za všechno nese zodpovědnost. Za deset let se dospělo k jednoznačnému závěru: Katrina nebyla ani tak přírodní katastrofou, jako naprostým selháním člověka. Tolik chyb na jednom místě v tak kritický okamžik se jen tak nenajde.

Už samotná poloha New Orleans je nešťastná - ze všech stran je město obklopené vodou. Je tu řeka Mississippi, jezero Ponchartrain a příměstské čtvrti obklopují bažiny. Mimochodem pobřeží jižní Louisiany, o kterém se v Evropě moc nemluví, na tom bylo a je ještě hůře, mnohé lokality byly naprosto smeteny ze země a životy místních farmářů jsou dodnes hurikánem katastroficky poznamenány. Pokud se lidé vůbec rozhodli se vrátit, musí počítat s obrovskými částkami, které si po předchozích zkušenostech účtují pojišťovny.

Město New Orleans ani přilehlé oblasti nikdy neměly propracovaný systém hrází a odčerpávacího systému a jeho velká část leží na uměle vysušených močálech. Obecně se vědělo, že záplavy městu hrozí, ale jaksi bylo vždy něco důležitějšího na práci. Výstava, která celý průběh Katriny mapuje v Louisianském státním muzeu v New Orleans, například zmiňuje vědecké studie vzniklé před rokem 2005 na půdě místní University of New Orleans, ve kterých jasně stálo, že pokud přijde velký hurikán, město značně utrpí. A i když stát Louisiana pracoval s verzí evakuace a později i té povinné, nakonec se ukázalo, že až realita lidi a úřady naučí, jak to chodí.

Hurikán Katrina v roce 2005
Zdroj: Reuters

Pozdní evakuace, lidé uvízli ve svých domovech

Tisíce lidí čekalo s evakuací až na poslední chvíli, a když k povinné evakuaci starosta Nagin obyvatele 28. srpna vyzval, bylo už pro mnohé pozdě. Ve svých domovech uvízli ti, kteří si řekli, že to nějak zvládnou, ale i ti, kteří neměli jak odjet. Autobusy na svoz sice město připraveno mělo, ale jako problém se najednou ukázal nedostatek řidičů. Jen jeden z příkladů, jak v Louisianě před 10 lety nefungovala komunikace mezi úřady, včetně armády. 15 tisíc lidí se uchýlilo do uzavřeného fotbalového stadionu Superdomu, který se stal jedním ze symbolů Katriny a v nevětraném prostoru, kdy venku v srpnu v New Orleans dosahují teploty až 40 stupňů, čekali na pomoc, kterou měla zajistit FEMA, Federální agentura pro řízení krizových situací.

Na adresu FEMA se dodnes snáší obrovská vlna kritiky a kvůli její nedostačující pomoci o ní koluje nejeden vtip. FEMA se ovšem bránila právě neschopností úřadů, které se v situaci neuměly zorientovat a nevěděly, o jakou pomoc žádat. FEMA pracovala v oblasti dlouhé roky poté, kdy zajišťovala ubytování těm, kteří přišli o domovy, ale rozhodli se vrátit. Poskytla pojízdné domy nebo častěji přívěsy pro 700 tisíc žadatelů. Ostatně přívěsy na zahradách lidí u zdemolovaných příbytků nebo na parkovištích v blízkosti univerzitních kampusů, ve kterých někteří lidé bydleli ještě donedávna, jsou dalším symbolem Katriny.

Oběti hurikánu katrina na stadionu Astrodome v texaském Houstonu. 16 000 uprchlíků se tady dočkalo jídla, přístřeší a zdravotnické péče.

Zdroj: Reuters
Autor: Carlos Barria

Po roce a půl byly známky hurikánu stále patrné

Když se dnes po deseti letech na Katrinu v New Orleans vzpomíná, všichni mají ty dny poté v živé paměti. Nikomu se nechce věřit, že je to už 10 let a lidé si navzájem vyprávějí, co se stalo jim. Většinou mezi blízkými, protože je spojuje podobná zkušenost. Mluvit o hurikánu s někým cizím je o dost těžší, zjišťuju na vlastní kůži. Já sama jsem tehdy v New Orleans nebyla, poprvé jsem přijela v lednu 2007, tedy rok a půl poté. Čtvrt v blízkosti kampusu univerzity, na kterou jsem přijela studovat, se ještě nevzpamatovala. Všude byly haldy odpadků ze zaplavených domů, silnice byly samá díra a projížďka večer připomínala scénu z apokalyptického filmu. Kdysi zjevně živé ulice byly prázdné, veřejné osvětlení stále nefungující a jen tu a tam někde svítilo okno. (Ta stejná ulice je dnes opět velmi vyhledávanou lokalitou k bydlení a ceny již renovovaných nemovistostí jsou na historickém maximu).

Během hurikánu nebo následkem záplav zemřelo v Louisianě přibližně 1800 lidí, umírala zvířata, lidé přišli o domy, školy, kavárny, o celé své životy. Půl roku po hurikánu mělo město méně než polovinu původního počtu obyvatel. Lidé, kteří se evakuovali ke svým příbuzným po celé zemi, se už mnohdy nevrátili. Nikdo nemůže zapomenout na zápach, který se linul celým městem, když se poprvé mohli až po několika týdnech podívat zpátky a zjistit, v jakém stavu je jejich majetek. Dodnes kolují historky o ledničkách, které se nestihly před rychlým odjezdem vyprázdnit a o následných pokynech o tom, aby je v žádném případě nikdo po měsíci neotevíral. Zalepily se lepící páskou, postavily před dům a takto se svážely na sběrná místa.

Následky hurikánu Katrina v roce 2005
Zdroj: Reuters
Autor: Marc Serota

New Orleans se vzpamatovalo

Je až neuvěřitelné, kam se město za 10 let posunulo. Jistě, ještě teď se najdou čtvrtě, kde jsou domy na zboření, ale většina města je zpátky na nohou. Do města se stěhují noví lidé z celých Států - někteří chtěli být u toho, jak se New Orleans znovu staví, jiní proto, že je to právě teď dost populární místo k žití. Tisícovky patriotů se vrací z Houstonu, Dallasu, Atlanty, kam se před lety uchýlily, protože, jak říkají, nikde jinde to není jako v New Orleans. Roste realitní trh a turismus, ostatně Katrina se stala jeho živou součástí - naplánovat si projížďku po nejzasaženějších místech je dost vyhledávaný artikl.

Podél celého města i na jihu Louisiany vznikly nové hráze a všichni se dušují, že tentokrát jsou skutečně na úrovni a vydrží. Průběžné testy tomu odpovídají, ale místní si zároveň uvědomují, že se musí i nadále ochrana zdokonalovat, protože ve výsledku jde o životy. Oblasti, které během Katriny zmizely z povrchu zemského, jako je Lower Ninth Ward, dnes znovu žijí. Katrina městu paradoxně pomohla - státní dotace, které podle oficiálních informací na území Louisiany dosáhly výše 76 miliard dolarů, pomohly mnoha projektům, ke kterým by za normálních okolností nedošlo. Pomalu se například bourají tzv. projekty, sociální domy, které byly synonymem kriminality, a kterým se doporučovalo vyhýbat velkým obloukem, a nahrazují se novými domy pro lidi s tzv. mixed income, tedy s různě vysokými příjmy.

New Orleans je zpět. Hurikánová sezóna 2015 je téměř u konce, jen to nezakřiknout. I když jsou hurikány součástí jejich života, další bouře je to poslední, na co teď chtějí místní myslet.