Už toho Peroutku nehledej…

Je to jako v pohádce: starý, zlý, sebestředný král vyslal mládence hledat nedohledatelné. Když klučina nenajde, potom: hlava dolů. Mstiví panovníci tak činí. Chlapec se bojí o to, co má mezi ušima, a tak hledá a hledá. Pravda, žádný dobrý čin nikdy neudělal, chleba nerozdrobil jako pohádkoví hrdinové, tak na něj hodní mravenci i mouchy při hledání kašlou. Najdi si Zlatovlásku, tedy Peroutkova Hitlera sám, ty kluku ušatá!

Zdá se, že vysněné „Hitler je gentleman“ je doopravdy článek s názvem "Dynamický život". Vyšel 26. dubna 1939 v Přítomnosti č. 17. Je určen půlstoletým narozeninám samotného Vůdce, Adolfa Hitlera. Dle mého názoru brilantní ukázka novinářského řemesla. Nic z toho, co se tam píše, není nepravda. A mezi řádky čtete jednoznačné vymezení vůči okupantům. Chvílemi dokonce jako by dýchla Peroutkova jemná, elegantní, inteligentní ironie. Žádná sranda tlačenka, slivovice; taková po anglicku. Upřímně řečeno, závidím, jak ten vinš Hitlerovi Peroutka svedl, aniž si zadal. To však ten kluk ušatá z Hradu, zvaný až pohádkově Ovčáček, nerozezná. Ani jeho pán.

Pro ty, kdož řemeslu psaní rozumějí a znají jeho zákruty ve „zlých časech“, je k ocenění i východisko ze situace, jež v redakci nastala, když přišel - těsně po okupaci - Okamžik Vůdcova Zrození. Jistě, rozkaz jasný: musí se něco napsat! Tak to v totalitách chodí. Ti, kdo pamatují komunistickou, jistě vědí. Nezažil jsem to naštěstí na vlastní kůži, ale umím si představit, jak ti normální v redakcích chtěli v tu chvíli být neviditelní nebo alespoň marod.

Mohli to tehdy v Přítomnosti hodit na nějakého eléva; udělat redakční článek. Však bard redakce Peroutka vzal úděl mužně na sebe. A nezklamal. Alespoň mě ne. Kdyby to takhle někdo dokázal v 50. letech v některých z našich novin napsat o Stalinovi a SSSR, nebo o dvacet let později o vůdci okupačního molochu Brežněvovi, četli bychom si v hospodách a kavárnách, a potměšile po česku se pochichtávali.

Není divu, že ten článek sice sliboval dokončení v příštím čísle, ale to se nekonalo.

Nedlouho poté šel Peroutka do koncentráku jako „čestný rukojmí“ a zůstal tam až do konce války. Odmítl nabídku Emanuela Moravce na spolupráci a raději zůstal „tam“.

Zajímavé je, že stejně jako prezident Zeman napadli pro tento článek Peroutku komunisté, když chystali svůj slavný Únor. Mohl se Ovčáček pozeptat v Haló novinách; když už se tam učil novinařině. Třeba by tamní pamětníci pomohli.

Ale poradíme i my. K nalezení tohoto materiálu není třeba vysedávat po knihovnách a vdechovat prach ze starého papíru. Článek „Dynamický život“ vyšel ve výběru Peroutkových statí „O věcech obecných II“ ve Státním pedagogickém nakladatelství v roce 1991. Má to asi doma kde kdo. Třeba já. Ale knížky půjčuji jenom kamarádům. Na Hradě o žádném takovém nevím. Já tam, bohužel, nemám už ani prezidenta. I kvůli Peroutkovi. Ale nejen.