Čínská nomenklatura zůstává nedotknutelná

Dva a půl roku vězení, takový je trest pro jednoho z nejstarších čínských disidentů. Spisovateli Chuang Ce-žungovi, kterého svět zná spíše pod jeho uměleckým jménem Tchie Liou, je totiž už 81 let. I přes vysoký věk se ale nedokázal smířit s nepravostmi v rodné zemi, přestože se mu její vedení v uplynulých desetiletích „odměnilo“ téměř pětadvaceti lety strávenými v pracovním lágru.

Ústava vs. Kritika
V padesátých letech kritizoval Mao Ce-tunga a psal knihy o lidech perzekuovaných za vlády zakladatele Čínské lidové republiky, a přestože byl v osmdesátých letech minulého století rehabilitován, jeho memoáry o nespravedlivě odsouzených zůstávají v Číně na černé listině a nesmí být publikovány. I přes vysoký věk a chatrné zdraví se do boje s mocnými pouští dál, tentokrát zamířil přímo do aparátu prezidenta Si Ťin-pchinga.

Tchie Liou si totiž v jednom ze svých esejí vzal na paškál všemocného šéfa stranické, a tudíž státní propagandy, Liou Jün-šana, který je i stálým členem nejmocnějšího orgánu v Číně, komunistického politbyra. „Dovolil“ si o něm napsat, že „nikdy neudělal jedinou dobrou věc, a to ani pro zemi, ani pro její obyvatele“. A veřejně ho obvinil z korupce. Bylo jasné, že za tato odvážná slova musel přijít trest.

Tchie Liou se navíc obrátil na samotného prezidenta a generálního tajemníka vládnoucí KSČ Si Ťin-pchinga s výzvou, aby Liou Jün-šana odvolal. Místo toho do jeho bytu loni v září vtrhla policie a spisovatele v souvislosti se zveřejněním jeho jedenácti esejů na internetu zadržela - kvůli údajným nezákonným obchodním aktivitám a narušování pořádku. Jak často komunistický režim taková obvinění u nepohodlných osob používá, ví také Aj Wej-wej, v současnosti ve světě nejznámější čínský umělec.

Nakonec tedy Tchie Liou odešel od soudu s podmíněným trestem vězení (na čtyři roky) a pokutou ve výši 117 tisíc korun. A i když proti jeho perzekuci protestoval americký PEN klub, který zatčení 81tiletého spisovatele označil za hrůzný příklad šedesát pět let trvající (od založení ČLR v r. 1949) kampaně proti svobodě vyjadřování, pekingští mocní se podobným slovům jen vysmáli. Stejně jako drtivé většině obyvatel více než miliardové Číny, jejíž ústava zaručuje jak svobodu slova, tak i vyjadřování.

Pokrytectví na pokračování
„Bojujte proti korupci“, těmito slovy vyzval obyvatele krátce po svém nástupu do prezidentského úřadu před dvěma lety Si Ťin-pching. Ovšem ti, co mu uvěřili a vyslyšeli ho, se rychle stali terčem perzekuce. Za mřížemi nakonec skončil i aktivista Sü Č-jungu, který vedl kampaň za zveřejňování majetku vysokých funkcionářů.

Pravda, nová čínská vláda v rámci svého protikorupčního tažení už poslala do vězení řadu někdejších nedotknutelných s hlasitým potleskem ze strany státních médií, problémem ale je, že se takto spíše zbavují nepohodlných protivníků z „nepřátelského“ křídla komunistické strany.  

Mezi posledními se to týká i bývalého zástupce šéfa Ústřední vojenské komise Kuo Po-siunga, jehož syn generálmajor je spolu s dalšími třinácti důstojníky vyšetřován a je možné, že za mřížemi nakonec skončí i sám Kuo Po-siung. Muž, který byl přímým podřízeným exprezidenta Chu Ťin-tchaa. Ostatně policie už několik měsíců vyslýchá druhého vicepředsedu Ústřední vojenské komise Sü Cchaj-choua, do té doby nejvyššího armádního představitele, který se dostal do hledáčku vyšetřovatelů.

Nejkřiklavějšími příklady odstranění nepohodlných rivalů za poslední roky pak jsou tři sesazení „nedotknutelní“ členové politbyra. Někdejší komunistický šéf Čchen Si-tchung, který dveřmi do propadliště stranických dějin prošel v roce 1997, dále všemocný exšéf čínského ekonomického zázraku Šanghaje Čchen Liang-jü, zostuzený v roce 2006 a nakonec i Po Si-laj, obávaný vládce největší městské aglomerace na světě Čchung-čchingu, který padl před třemi lety.

Pronásledovaných aktivistů a disidentů je však v Číně stále řádově více než padlých soudruhů. Týká se to např. aktivistů z řad Tibeťanů, Ujgurů i Chanů, bez ohledu na to, zda usilují o svobodu slova či bojují za práva dělníků, jako třeba Ceng Fej-jang. A znepokojující je i současný tlak Pekingu na nevládní organizace. To je ale téma na samostatný článek.

Prodemokratičtí demonstranti s portréty zadržených čínských disidentů
Zdroj: ČTK
Autor: Vincent Yu

Z Pekingu až k Nobelovi
Čínské vedení ostře odmítá i jakoukoli kritiku své politiky přicházející ze zahraničí. Na vlastní kůži se o tom přesvědčilo i Norsko. Podle Pekingu se totiž provinilo tím, že Nobelův výbor v roce 2010 ocenil mírovou cenou předního čínského disidenta Liou Siao-poa, který za „podněcování k rozvracení státní moci“ dostal jedenáctiletý trest. 

Čína se za to Norsku také patřičně pomstila, přestože Nobelův výbor je nezávislý. Peking v reakci na to zakázal dovoz norských lososů, údajně kvůli bezpečnosti. Norové také nemají šanci získat třídenní tranzitní vízum, ze seznamu zemí, kterým to Peking umožňuje, byli prostě vyjmuti.

Podle prohlášení čínského ministerstva zahraničí na tomto přístupu nezmění nic ani výměna na postu šéfa Nobelova výboru. Po šesti letech vystřídala Thorbjörna Jaglanda v čele výboru Karin Cecilie Kullmannová Fiveová. Jagland sice zůstává jedním z pěti členů Nobelova výboru, ale jeho odchod ze šéfovské funkce měl přispět k usmíření Pekingu. Za jeho předsednictví totiž Liou Siao-po Nobelovu cenu míru získal.

Thorbjörn Jagland oceňuje Liou Siao-pa Nobelovou cenou míru
Zdroj: ČTK

Čína však chce všem zahraničním kritikům ukázat, jak by mohli dopadnout, kdyby se do „vnitřních záležitostí Čínské lidové republiky“ vměšovali až příliš. Norsko má být exemplárním příkladem. I proto norský velvyslanec v Číně raději nejezdí domů, protože by ho čínské úřady nemusely pustit zpět. A tento stav trvá už od roku 2007! Žádná z evropských zemí se však za Oslo nepostavila, nerozběhla se žádná vlna solidarity. Ani z Berlína, ani z Paříže či Londýna, o Praze nemluvě. Ekonomické zájmy jsou silnější. Navíc Evropa má plné ruce práce s Putinovým Ruskem.